Po vleklých jednáních byly 26. srpna 2015 podepsány mírové smlouvy (Agreement on the Resolution of Conflict in South Sudan; ARCISS), schválené jihosúdánským zákonodárným shromážděním. Smlouvy obsahují závazek v termínu do 90 dní ustavit přechodnou vládu národní jednoty (Transitional Government of National Unity; TGoNU), která má zabezpečit správu země po dobu přechodného období 30 měsíců.
Dle schváleného vzorce sdílení moci strana prezidenta Kiira obdržela 16 ministerských křesel, ozbrojená opozice 10, menší politická uskupení další čtyři. Těchto třicet křesel bylo rozděleno náhodným losováním v rámci tří klastrů – politického, ekonomického a klastru služeb tak, aby žádná ze dvou hlavních politických sil nezískala převahu v některém z nich.
Praskliny v mírové dohodě
V říjnu 2015 vydal prezident Kiir dekret č. 36/2015 směřující ke zřízení 28 federálních států na území Jižního Súdánu, jakožto kroku k naplňování mírových dohod. Vydání dekretu a jeho urychlené přenesení na půdu Národního zákonodárného shromáždění bylo ostře kritizováno. Zástupci občanské společnosti i představitelé ozbrojené opozice chápou tento krok jako pokus o rozklad země na etnická území, neboť hranice „států“ mají být důsledně vedeny podél hranic jednotlivých etnik. Tato podivná federalizace by byla nejen tíživým břemenem pro omezené ekonomické, sociální a lidské zdroje země, ale vedla by k prohloubení utrpení statisíců prostých Jihosúdánců. V napjaté situaci může vytyčování hranic nových států znamenat zahájení vyvlastňování majetku a přesuny obyvatelstva, které jsou v afrických reáliích často spojeny s etnickými čistkami, násilnými konflikty o vlastnictví půdy a jejího využívání jakožto polí a pastvin.
Na základě mírových dohod má být vytvořen právní mechanismus k vyšetření a dokumentaci zločinů spáchaných v období ozbrojených střetů. Právní odborníci navrhují následné ustavení hybridního trestního soudu (mezinárodní a kontinentální jurisdikce s využitím již existujících soudních dvorů, např. Mezinárodní trestní soud či Afrického soudu pro lidská práva a práva národů).
Naneštěstí složitý mírový proces vyvolal nespokojenost vůdců rozrůzněných opozičních jednotek hlásících se k Macharově skupině, kteří nebyli přizváni do přechodné vlády. K 1. březnu 2016 vyhlásil generálmajor M. Teny (původem Nuer), že opouští SPLM-IO a zakládá vlastní hnutí pod názvem National Resistance Movement/Army (NRM/A), ustavené na vojenském principu (generál je předsedou i nejvyšším velitelem).
Smutná realita
Ani po podepsání dohod se bezpečnostní situace obyvatelstva nelepší. Společná zpráva OSN a Amnesty International zveřejněná 11. března 2016 zdokumentovala probíhající genocidu obyvatelstva. Cca 17 % populace se stalo vnitřními exulanty, desetitisíce lidí byly zavražděny. Zpráva detailně popisuje situaci zubožených a zoufalých lidí, bez jídla a vody, bez léků či základní zdravotní péče. Lidé utíkají do bažin, před vojáky se skrývají pod vodou a čelí nebezpečí ztráty života buď následkem vojenského násilí, nebo ohrožením ze strany divokých zvířat (krokodýlů, buvolů).
Po dobu ozbrojeného konfliktu následovaného váhavým přístupem k dojednávání mírových dohod se situace jihosúdánské ekonomiky nepřetržitě zhoršovala. Těžba ropy zdaleka nedosahuje předkrizových hodnot (mezitím došlo k pádu ceny na světových trzích), prudce poklesla hodnota jihosúdánské libry, důsledku čehož na vnitřním trhu nastal nedostatek pohonných hmot.
Poslední část vyjde za týden.
Pozn. redakce: Autorem článku je zahraniční spolupracovník e-politics.cz.
