Co je to e-democracy? (V.) e-petice a Public Petitions Committee

Elektronická petice (e-petice) je systém používaný občany ve Skotsku, který umožňuje předložit petici prostřednictvím speciálního webu                           http://epetitions.scottish.parliament.uk. V oficiálních dokumentech skotského parlamentu je označován jako nástroj k podpoření participačního prvku při tradičním rozhodování politické agendy ve všech parlamentem spravovaných oblastech [1]. Hlavními vlastnostmi systému e-petic jsou:

• online uveřejnění znění e-petice
• možné přidávání a kumulace souvisejících dokumentů sloužících k rozšíření tématu
• rozhodnutí podpořit e-petici vyžaduje pouze připojení svého jména a adresy
• součástí e-petice je také online diskusní fórum

Do této chvíle je e-petice ve svých aspektech téměř totožná s klasicky koncipovanou „papírovou“ peticí. Důležitým aspektem je v roce 2003 skotským parlamentem iniciované ustanovení Public Petitions Committee (PPC), coby aktivního orgánu zajišťujícího oblast e-petic, s úkolem zajistit bezproblémovou komunikaci mezi parlamentem a veřejností (informační kanál vláda – občané a naopak občané – vláda) [Coleman 2003: 151-152].

Náplň PPC mimo jiné zahrnuje analýzu obsahu petice a diskusního fóra (zdůraznění hlavních argumentů pro a proti), analýzu geografického rozložení příznivců apod. Systém nejen napomáhá poslancům parlamentu identifikovat požadavky, faktickou podporu, kontext e-petice a rozložení příznivců a odpůrců, ale výbor má také za úkol zpětně informovat navrhovatele e-petice o pokroku při projednávání inkriminované věci. E-petiční systém při Skotském národním parlamentu je dodnes jedním z mála hmatatelných příkladů institucionalizované aktivní participace a jako takový byl v roce 2005 nominován na ocenění eEurope eGovernment udělovaný Evropskou komisí [viz Coleman 2003: 151-152].

Síla a účinnost nástrojů e-democracy je pevně spoutána s důvěrou občanů a jejich legalizací. Legalizace probíhá na základě vládou iniciovaného institucionalizování elektronického prostředku.

„Reprezentace v demokracii je založena na skutečných institucích jako vlády, parlamenty, národní rady, zastupitelstva, Evropská unie nebo Spojené národy. Efektivita procesů a veřejná odpovědnost těchto institucí je klíčem k úspěchu, nebo naopak k pádu demokracie.  E-democracy nemůže být vyloučena ze strukturálního, kulturního a modernizačního procesu.“ [Coleman 2003: 151-152]

Právě institucionalizace projektů zahrnující e-democracy může pomoci k jejich emancipaci a naplnění očekávání do nich vlkádaná. To, že e-democracy může zvýšit účinnou participaci, je díky Public Petitions Committee doložitelné, avšak počet takovýchto projektů je zatím v porovnání s jinými elektronickými nástroji velmi nízký. Proto Stále platí Colemanovo varování: „Vláda a volení představitelé nesmí být outsidery iniciativ e-demokracie. Bez jejich iniciativy bude veřejnost brát počáteční fáze e–demokracie jako podvod a odmítne je s opovržením a nepřátelstvím, nebo si založí vlastní nezávislé komunikační kanály.“ [Coleman 2003: 154]

První sledovaná zóna účinné participace je vlastně symbolickým vrcholem pronikání nových technologií do politického procesu, který ve své podstatně mění fungování klasického rozhodování, jelikož občan nejen že volí své zástupce, ale poté může dále vstupovat do procesu rozhodování.

Tato možnost však vyžaduje celou řadu podmínek (od k internetu připojené populaci, po kontrolu nad nastavováním agendy), které musejí být splněny, aby účinná participace mohla efektivně fungovat. Což může teoreticky vysvětlovat relativně malý počet praktických příkladů. Celkově je potřeba nejdříve vybudovat mediální infrastrukturu, na kterou může být instalován institut účinné participace. To nic nemění na tom, že nové technologie ve spolupráci s e-democracy mohou (praxe toto potvrzuje) pomoci lépe naplňovat Dahlův požadavek účinné participace tím, že napomáhají obousměrné komunikaci vláda – občan(é) a občan(é) – vláda.