Robert Dahl a podmínky demokracie
Dahl svoji knihu psal na obranu demokracie (zejména jejího zastupitelského modelu) před jejími nedemokratickými souputníky a průběžně vyjmenovává klady demokratického zřízení. Především varuje před pověstným usínáním na vavřínech. Doslova píše: „Avšak právě proto, že demokracie jsou daleko méně tyranské než jiné režimy, si demokratičtí občané nemohou dovolit „usnout na vavřínech“. Není možné, aby spáchání nějaké nepravosti bylo omluveno skutečností, že jinde se dějí věci mnohem horší“ [Dahl 2001: 48].
Uvedený výrok stále aktuální i ve „fukuyamovském“ světě liberálních demokracií [viz Fukuyama 2002]. Jelikož „demokracie, jako kolektivní vztah spojující obrovský počet různorodých a anonymních lidí, je velmi závislý na důvěře“ [Coleman 2003: 153], nebezpečí pro demokracii plyne právě z jejího poklesu a podle Clifta „pokles důvěry veřejnosti ve vládní instituce je široce známý celosvětový trend“ [Clift 2004: nestr.].
Důvěra v instituce demokratického zřízení se táhne jako pověstná červená niť jak Clifovým schématem, tak prací Roberta Dahla. „Pokud posuzujeme tehdejší stav [římské republiky; pozn. autora] z dnešního zorného úhlu, najdeme jednu neobyčejně závažnou vadu – Řím nikdy dostatečně nepřizpůsobil své instituce, jejichž prostřednictvím se uskutečňovala vláda lidu, obrovskému nárůstu počtu svých občanů a velkým zeměpisným vzdálenostem jednotlivých území od metropole“ [Dahl 2001: 40]. Kvalita, v extrémním případě bytí a nebytí, demokracie tak stojí a padá s důvěrou občanů v instituce, které dokážou zahrnout potřebný počet občanů s politickými právy a zprostředkovat efektivní reprezentaci jejich názorů.
Na základě toho Dahl dokládá a stanovuje základní podmínky pro tvorbu a udržení demokratického systému [s. 39]:
- Účinná participace (účast)
- Volební rovnost
- Poučené porozumění (informovanost)
- Kontrola nad nastolováním témat (agendy) k projednání
- Zapojení (zahrnutí) všech dospělých
„Proč právě tato kritéria? Stručná odpověď zní: Každé z nich musí být splněno, pokud si všichni členové (ať už je jejich počet jakkoli omezen) mají být naprosto rovni při určování směru působení svého sdružení. Jinak řečeno -v případě, že dojde k nedodržení kteréhokoli z uvedených kritérií, nebudou si jednotliví členové mezi sebou politicky rovni“ [Dahl 2001: 40]. Rovnost a efektivita reprezentace může mít zásadní vliv na nastolení a udržení demokratického systému jako celku:
- „V zemi, kde je splněno všech pět uvedených podmínek, je téměř stoprocentní jistota rozvoje a zachování demokratických institucí.“
- „Zemi, v níž všech těchto pět podmínek naopak chybí, nebude s velkou pravděpodobností dopřáno vytvořit si demokratické instituce, a pokud k tomu přece jen nějakým způsobem dojde, nelze počítat s tím, že by se udržely po delší dobu.“
- „V zemi, kde chybí jedna nebo několik z pěti podmínek příznivých pro demokracii, ale kde jich nechybí všech pět, demokracie má určité, možná někdy nejisté až nepravděpodobné, ale nikoli zcela beznadějné vyhlídky na úspěch“ [Dahl 2001: 143 – 146].
Pokud souhlasíme se všemi závěry, musíme přijmout výše uvedené podmínky jako potřebné demokratické minimum. Jsou-li podmínky naplňovány, demokratické instituce (a potažmo demokracie) trvají. Otázkou zůstává jakým způsobem a do jaké míry jsou v praktické rovině naplňovány.
Analýza obou přístupů k demokracii nám pomůže identifikovat jednotlivé nástroje k posílení naplňování podmínek demokracie. Aktuální normativní hledisko můžeme konstruovat na základě Dahlových podmínek demokracie (dole na obrázku sloupec vlevo) a srovnáme ho s Cliftovými oblastmi působnosti nových technologií (sloupec vpravo), můžeme ustanovit tzv. minimální demokratické zóny (sloupec uprostřed).
„MDZ“ chápejme jako oblast určenou pro působnost nových elektronických nástrojů, ve kterých nová média mohou (a nemusí) zkvalitnit praktickou stránku demokracie. Hodnotící kritérium můžeme popsat jako míru přiblížení praktické podoby demokracie Dahlovu ideálu.
V dalších článcích čtenáře provedu hledáním ideální představy o demokracii v oblastech 1) účinné participace (účast), 2) volební rovnosti, 3) poučeného porozumění, 4) kontroly nad nastolováním témat (agendy) k projednání a 5) zapojení (zahrnutí) všech dospělých, které mají oba autoři stejné nebo podobné. Poté popíšu užití elektronických nástrojů (systémů), jež pomáhají vylepšovat (nebo naopak podrývají) praktickou podobu moderní demokracie.
Pokračování příště…
Zdroje:
Clift, S. (2004): E-government and democracy: Representation and citizen engagement in information age. http://stevenclift.com/?p=112
Coleman, S. (2003): The Future of the Internet and Democracy Beyond Metaphors,Towards Policy. In: Promise and Problems of E-Democracy. Changes online citizen engagement. Paříž: OECD Publications Service.
Dahl, R. (2001): O demokracii. Průvodce pro občany. Praha: Portál.
Fukuyama, F. (2002): Konec dějin a poslední člověk. Praha: Rybka Publishers.
