Co je to e-democracy? (VII.) Remote Internet voting (RIV)

Nové technologie umožňují snížit bariéru při vstupu do volebního procesu systémem Remote Internet Voting (přenesené hlasování přes internet). V RIV systému můžete hlasovat z domova nebo z jakékoliv části světa, přičemž jedinou podmínkou je dostupnost komunikačních technologií a přístup k internetu. Na obrázku uvedené schéma ukazuje základní procesy u tohoto typu voleb. Ohraničená oblast přerušovanou čárou zahrnuje zónu fyzické interakce voliče s volební procedurou.

Pokud srovnáme RIV s klasickou volbou je zřetelné, že interakce s volební procedurou se odehrává přes médium (v tomto případě PC), které si volič může upravit podle vlastních specifických potřeb. „Hlavní výhodou oproti předchozímu systému je výrazné zvýšení komfortu pro občana (jak časové, tedy umožněním volby bez ohledu na „pracovní dobu“ fyzických volebních místností, tak i místní, tedy volba odkudkoli) a dále možnost teoreticky neomezeného růstu počtu voleb při nákladech blízkých organizaci volby jedné.“ [Šindelář 2008: 239-240]

Z hlediska hendikepovaných voličů tento systém přináší nepřeberné množství kompenzačních mechanismů (od hlasového provedení po Braillové čtecí řádky), což může dopomoci všeobecně tajnému a rovnému hlasování všech jedinců na rozdíl od dnešní praxe. RIV jako řešení však není bez otazníků.

Naplňování požadavku rovnosti však může být problematické i pro nové a alternativní formy hlasování. Nerovné prostředí může podle některých autorů způsobovat kombinace okolností při aplikaci Remote Internet Voting souběžně s probíhající volbou standardním způsobem. Z důvodu zachování tajnosti hlasů např. při volbách v Estonsku 2005 a 2007 může volič používající novou techniku hlasovat opakovaně, přičemž dalším rozhodnutím maže volbu původní. Kritici namítají, že možnost volit opakovaně je v rozporu s principem rovnosti hlasů. Problém těchto výtek může mít počátek ve špatné analýze fungování nových volebních metod. Možnost libovolně měnit svoje rozhodnutí do uzavření virtuálních místností můžeme teoreticky popsat i v rámci tradiční formy voleb.

Však co je jiného na situaci, kdy každý volič může sledovat průběžné výsledky probíhajících voleb v reálném čase, může se opírat o předběžné průzkumy a svůj hlas odevzdá pár minut před uzavřením volebních místností? Žádný. Své rozhodnutí volič může měnit v obou systémech, jediný rozdíl je v tom, že opakovaná volba je u alternativních metod institucionalizována na rozdíl od „rozvážného postupu“ v rámci tradiční formy hlasování. K podobnému závěru dochází v závěru své knihy i Reterová: „systém [Remote Internet Voting; pozn. autora] nejenže zachovává stejnou váhu všech hlasů, ale dokáže spolehlivě rozpoznat opakovanou volbu a její eventuální duplicitu odstranit.“ [Reterová 2008: 117]

Právě změna stylu volby může mít vliv na naplňování požadavku volební rovnosti. Volební rovnost tedy nemůžeme chápat pouze jako váhu jednotlivých hlasů. Je také třeba přihlédnout k rovnosti z hlediska přístupu systému k jednotlivcům. Jak bylo v minulém článku, nové technologie (v tomto případě RIV) umožňují vyšší volební rovnost mezi jednotlivci, bude-li nástroj využíván, dopomůže informovaným (poučeným) voličům (zahrnutí všech dospělých) s přístupem k internetu i rovnějšímu volebnímu aktu. Specifické skupiny občanů (postižení) v tuto chvíli volit stejně jako jejich spoluobčané zkrátka nemohou, což institucionalizace nové technologie může změnit k lepšímu a tím pomoci distribuci volební rovnosti.

Příště o poučeném porozumění alias informovanosti…