Volební kiosky se dnes používají pouze v některých oblastech. Belgie disponuje dvěma systémy (Digivote a Jites), přičemž první pilotní test proběhl již v roce 1991. V konečné zprávě z roku 1992 stojí, že výrobek firmy Nedap nesplnil požadavky belgických autorit na vícečetné hlasování.
V roce 1994 byl vytvořen zákon o elektronickém hlasování a v témže roce odvolilo více jak 20 % voličů pomocí pomocí speciálních magnetických karet (systém Jites). Dále byl systém použit např. v roce 1999 (regionální volby), 2000 (místní volby), 2003 (parlamentní volby), 2004 (regionální a evropské volby), 2006 (místní volby) a 2007 (parlamentní volby) [Barrad Esteve, Goldsmith, Turner 2012: 81, Tiesias.org 2009].
Zlomovým bodem v použití DRE přístrojů byl incident v obci Schaerbeek ze dne 18. května 2003. Počet odevzdaných hlasů v místních volbách o 4 096 převyšoval počet zúčastněných voličů. Následné vyšetřování odhalilo, že chybu způsobila „spontánní“ vada paměti přístroje. Znalec navíc uvedl, že přístroj po 9 letech provozu na hranici životnosti a problémy se mohou opakovat [více viz CRIV 51 COM 007 2003].
V roce 2009 valonská vláda opouští již běžící pilotní projekt pro 39 obcí, jelikož náklady na udržování systému jsou až 3x vyšší než při klasickém hlasování. Vlámská vláda v omezené míře používá systém Jites dodnes.
Zdroje
Barrad Esteve, J. B., Goldsmith B., Turner, J. (2012): International Experience with E-Voting. International Foundation for Electoral Systems. Washington: IFES. link
CRIV 51 COM 007 2003 – Chambre des Representants de Belgique (2003): Compte Rendu Intégral Avec Compte Rendu Analytique Traduit des Interventions. n° CRIV 51 COM 007, publik. 30. 9. 2003. link
Tiesias.org 2009 – Countries with e-voting projects (2009), webová stránka. link
