Korespondenční volba po česku? Promarněná příležitost

Jak jsem napsal v komentáři z března, občané žijící v zahraničí mají značně omezenou příležitost k vykonání svého hlasovacího práva. Teprve novelizací volebního zákona v roce 2000 bylo umožněno Čechům, kteří se v době konání voleb nacházejí mimo území státu, odevzdat svůj hlas na jednom ze 111 zastupitelských úřadů ČR. Podmínkou k vykonání základního občanského práva je předchozí osobní registrace na zastupitelském úřadě [1] a poté osobní odevzdání hlasu do urny v den voleb. Ve státech, které jsou velmi rozlehlé, nebo v zemích, ve kterých ČR konzulát ani nemá, je výkon volebního práva extrémně ztížen, či dokonce nemožný.

Korespondenční Waterloo

Demokratický deficit, který se týká zhruba 300 000 občanů trvale žijících mimo svoji domovinu, byl již v minulosti několikrát řešen v Parlamentu ČR. Nejblíže korespondenčním volbám byla ČR v roce 2005, kdy byla projednávána senátní novela volebního zákona vypracovaná komisí pro zahraniční krajany.[2] Úprava se vztahovala pouze na volby do Poslanecké sněmovny a korespondenční volbu poskytovala jen Čechům, kteří v zahraničí pobývali déle než 50 dní. Po připomínkách Ministerstva vnitra, které navrhovalo rozšířit možnost volit korespondenčně i do Senátu a i občanům v ČR mimo svůj volební obvod, byl konečný návrh postoupen Poslanecké sněmovně. I přes demonstrovanou podporu napříč politickým spektrem nebyl návrh ve 3. čtení přijat.[3]

Za neúspěchem stojí hlavně poslanci ODS a KSČM, kteří se v konečné fázi přijímání zdrželi, nebo hlasovali proti. Důvodem byla hlavně přidružená úprava počtu preferenčních hlasů ze sedmi na pět, které do úpravy prosadila ČSSD. KSČM z pozice řádného hospodáře také argumentovala vysokými a nepředpokládanými náklady. Možnost participace občanů v zahraničí tak skončila kvůli žabomyším půtkám na parlamentní půdě. Jeden z tvůrců novely senátor Karel Barták nepříznivé stanovisko sněmovny komentoval takto: „Já nebudu hodnotit to politické pozadí, ale bylo mi velmi smutno, když jsem slyšel od určitých politických představitelů, že lidé, kteří tu neplatí daně, tu nemají co volit.“ (Štráfeldová 2006)

Nezanedbatelný potenciál

Od roku 2009 vyslovily podporu korespondenční volbě strany KDU-ČSL, Strana zelených, SNK Evropští demokraté, ODS i ČSSD, avšak příslib nebyl nijak realizován. Potenciální korespondenční volba by pomohla nejen krajanům v zahraničí, ale snížením bariér pro vykonání volby může zvýšit celkovou účast občanů u voleb.

Na rozdíl od elektronických voleb typu remote internet voting, u nichž se vyšší účast občanů zatím prokázat nepodařilo, výzkumy provedené ve 31 státech v letech 1945 až 1999 ukázaly, že zavedení možnosti zaslat svůj hlas poštou vedlo k nárůstu participace v průměru o 5,5 %. Například ve Švýcarsku bylo modelací výsledků v jednotlivých kantonech zjištěno, že nárůst participace představoval v letech 1970 až 2005 v průměru 4,1 %, ale v jednotlivých případech byl zaznamenán dokonce i 15% nárůst účasti po zavedení korespondenční volby (Leuchinger, Rosinger, Stutzer 2006).

Tyto výsledky jsou mimořádně zajímavé. Jelikož celosvětově se participace občanů ve volbách od 60. let 20. století kontinuálně snižuje, i pouhé zastavení negativního trendu (stagnace) může být považováno za podstatný úspěch. Zavedení korespondenční volby by tedy ČR měla stanovit za jeden ze svých primárních cílů, jak pomoci zdemokratizovat přístup k volbám občanům, kteří i po dlouhodobém pobytu v zahraničí neztratili pouto se svojí vlastí.

Zdroje:

Leuchinger, S., Rosinger, M., Stutzer, A. (2006): The Impact of Postal Voting on Participation. Evidence for Switzerland. Working Paper No. 297. http://www.zora.uzh.ch/52253/1/iewwp297.pdf (14. 5. 2014).

Reterová, S. (2009): Alternativní způsoby hlasování. Od tradičních voleb k online volbám. Olomouc: Perpilum.

Štráfeldová, M. (2006): „Poštou bychom poslance mohli volit už v roce 2006.“ In: Český rozhlas. [online] http://radio.cz/cz/rubrika/udalosti/postou-bychom-poslance-mohli-volit-uz-v-roce-2006 (14. 5. 2014).