e-politics.cz

Neúspěchy internetového hlasování (3): Německo

dig-Wahlcomputer-Nedap-ESD2

Rozhodnutí nizozemské vlády odstoupit od systému využívající DRE kiosky ovlivnilo i projekt internetových voleb ve Spolkové republice Německo. První nasazení elektronických volebních přístrojů zde proběhlo v roce 1999 při volbách do Evropského parlamentu a následně ve volbách do Spolkového sněmu v roce 2002. Spolková vláda v roce 2003 zakoupila zhruba 2000 přístrojů značky Nedap (model ESD1 a ESD2)  pro národní volby do Bundestagu v roce 2005, ve kterých touto metodou odhlasovaly přibližně 2 miliony německých voličů.

Zlom nastal poté, co aktivisté v Nizozemí odhalili slabé stránky zařízení. Např. město Chotěbuz odmítlo odkoupit již zapůjčené přístroje firmy Nedap a přístroje vyřadilo z možných hlasovacích technik v rámci místních voleb, které se konaly 22. října 2006 [Kleinz 2006]. Ústavní stížností na návrh německé aktivistické (hackerské) organizace Chaos Computer Club se zabýval Spolkový ústavní soud, který v březnu 2009 označil přístroje použité ve spolkových volbách v roce 2005 za nedostatečně zabezpečené proti manipulacím a neumožňující z hlediska běžného voliče kontrolu správnosti [Bundesverfassungsgericht 2009].

Toto právo bylo zásadním způsobem porušeno v důsledku nemožnosti voliče zkontrolovat v průběhu odevzdávání svého hlasu, zda počítačový přístroj zaznamenal správně voličem označený výběr kandidáta. Dle názoru soudců Spolkového ústavního soudu musí být zachována každému voliči možnost zkontrolovat správnost svého elektronicky vytvořeného a odevzdávaného hlasu, aniž by k tomu musel mít speciální programátorské vědomosti.

Podle stanoviska Spolkového ústavního soudu tím sice není znemožněno další používání volebních počítačů, tyto přístroje však musí být technicky a programově lépe vybaveny a musí projít předepsaným schvalovacím řízením. Volby do Spolkového sněmu v roce 2009 se proto uskutečnily tradičním způsobem, tj. pomocí hlasovacích lístků [Sokol 2014: 149]. Další pilotní projekty s využitím DRE kiosků nejsou v SRN plánovány.

 

Zdroje

Bundesverfassungsgericht. Rozsudek 2. senátu Německého ústavního soudu ze dne 3. 3. 2009, sp. zn. 2 BvC 3/07, 2 BvC 4/07.

Kleinz, T. (2006): „Misstrauen gegen Wahlgeräte: Wahleinspruch in Cottbus.“ Heise.de publik. 8. 11. 2006. link [online]

Sokol, P. (2014): „Nizozemsko: Od červené tužky k počítačům a zase zpátky.“ In: Brunclík, M., Novák, M. et al.: Internetové volby. Budoucnost, nebo slepá ulička demokracie? Praha: Sociologické nakladatelství.

Rubriky článku:

Mohlo by Vás zajímat

Jak snadno dostat stranu do parlamentu
V poslední době se rozhořela debata o spravedlivosti českého volebního systému. Hlavně malým stranám vadí disproporce, kdy dos...
Největší volební podvod v dějinách
Sedmnáctý prezident Libérie Charles Dunbar Burgess King (na fotografii třetí zprava) je považován za největšího podvodníka v d...
Zpráva z Keni: srpnové volby se blíží
Během druhého srpnového úterý 8. srpna 2017 se v Keni uskuteční generální volby, tedy volby prezidenta a viceprezidenta, posla...
Voličský průkaz: nejslabší část volebního systému
Parlamentní volby se pomalu blíží. Krom voličů ale do svátku demokracie zasáhnou chyby volebních komisí, podvody a pravděpodob...
Co je to e-democracy? (VI.) Volební rovnost
„Když nastane okamžik konečného rozhodnutí o dalším postupu, musí mít každý člen rovnou a efektivní možnost volit, přičemž vše...
Má Donald Trump s korespondenčním hlasováním pravdu?
Americký prezident se kontroverze rozhodně nebojí. Na konci května Trumpův PR team vydal sérii tweetů, ve kterých kritizuje ma...