V novém miniseriálu se podíváme na odvrácenou stránku internetového hlasování. Zaměříme se na zkušenosti jednotlivých států, které odstartovaly projekty elektronizace voleb a kvůli technickým, bezpečnostním či politickým důvodům od implementace ustoupily. Ačkoliv think-tank e-politics.cz je ideovým příznivcem moderních technologií ve veřejném sektoru, ctíme staré japonské přísloví: „Obdivuj vítěze, uč se od poražených.“ Právě negativní zkušenosti jsou velmi cennými poznatky pro ty země, které o internetovém hlasování teprve uvažují (např. Česká republika). Pochopením podstaty problému se mohou vyvarovat chyb předchůdců.
Na začátku je nutné čtenáře upozornit, že podoba projektů v jednotlivých státech se liší jak v politické podpoře projektu, v rozpočtu, v technickém zpracování či v úrovni zabezpečení. Tedy není možné na základě několika negativních zkušeností odmítnout hlasování přes internet jako celek. Navíc musíme upozornit, že většina případů, které budou v seriálu uvedeny, se týká internetového hlasování ve volebních místnostech (tzv. DRE systém). Paradoxem dějin zůstane, že tento typ internetového hlasování byl považován za bezpečnější variantu. Začněme zemí leprikónů.
Irsko
Irský projekt s využitím DRE kiosků je známý zejména kvůli jeho závažným problémům, které vyústily v úplné fiasko. Zprvu úspěšný pilotní program měl širokou podporu napříč irským parlamentem. Dobře proběhly i zátěžové pilotní testy v letech 1998-2002. Na základě toho se irská vláda zavázala vybavit všechny hlasovací místnosti DRE systémem pro blížící se místní a evropské volby v roce 2004.
Projektu však zlomilo vaz technické zabezpečení. Volební kiosky od nizozemské firmy Nedap v hodnotě zhruba 53 milionů € byly odmítnuty Evropskou komisí pro elektronické hlasování (Commission on Electronic Voting). Komise poukázala na závažné bezpečnostní chyby systému [více Commission on Electronic Voting 2004: 8] a nevhodně zvolený formát. Hlavním problémem bylo, že přístroj nebyl chráněn proti softwarovým manipulacím a dle zprávy mohl přístroj přeprogramovat i nepříliš zkušený uživatel.
Irská vláda pod tlakem komise a pobouřené veřejnosti nakonec musela elektronické odevzdání hlasů v roce 2004 odpískat. Po dlouhých jednáních mezi dodavatelem a vládou, které však nepřinesly očekávané výsledky, v dubnu 2009 pověřené ministerstvo životního prostředí a místních záležitostí (Ministry for the Environment, Heritage and Local Government) oficiálně ukončilo program internetových voleb. Další pilotní programy nejsou dodnes v Irsku plánovány [více McDermott 2010: 77].
Zdroje
Commission on Electronic Voting (2004): Interim Report of the Commission on Electronic Voting on the Security, Accuracy and Testing of Chosen Electronic Voting System. link
McDermott, R. (2010): „Ireland: A Decade of Electronic Voting” In: Yard, M. (ed.): Direct Democracy: Progress and Pitfalls of Election Technology. Washington: IFES.
