e-politics.cz

Ugandským prezidentem navždy

Nedávné prezidentské a parlamentní volby Ugandě příliš klidu nepřinesly. V zemi stále sílí hlasy, že by mohlo dojít k další změně ústavy. Diskuse se zatím odehrává v rámci vládnoucího Národního hnutí odporu (National Resistance Movement, NMR) a jeho parlamentní většiny. Veřejná diskuse je zakázána pod hrozbou zatčení. Co je předmětem zatím neveřejné a utajované diskuse?

Podobně jako v případě ústavní změny v roce 2005 je hlavním cílem umožnit legální cestou prezidentovi Musevenimu, vládnoucímu zemi již 31 let, vládnout další roky po skončení jeho dosavadního mandátu v roce 2021.

73letý Museveni, se dostal k moci v lednu 1986 po mnoha letech ozbrojeného boje proti diktátorovi Idi Aminovi (1971-1979). Následoval kariéra rebela proti legálně zvolenému prezidentovi Apollo Miltonovi Obotemu (1980-1985) a nakonec odpor vůči vojenské vládě generála Okella (1985-1986).

Jak v krátkosti popsat činnost Museveniho v nejvyšší státní funkci, aniž by bylo nutné se vracet k jeho bohatému politickému životopisu, který začal už po vyhlášení nezávislosti Ugandy v roce 1962?

Yoweri Museveni: voják v čele vlasti

Koncem 80. a během 90. let minulého století si získal generálmajor Museveni mezi obyvatelstvem Ugandy velikou autoritu kvůli boji proti diktatuře Idi Amina a vojenské vládě generála Okella. Následovala úspěšná hospodářská obnova země a politická stabilizace. Jeho úsilí zabránit obnovení tribalismu, což v důsledku znamenalo zákaz politických stran, mělo podporu menších ugandských etnik (v Ugandě žije 66 kmenů). Pod jeho pragmatickým vedením Uganda postupně obnovovala hospodářství (za vydatné pomoci zahraničních donorů v čele s USA, Velkou Británií, Německem, MMF a EU). Posilovala své postavení ve střední a východní Africe, což demonstrovala Museveniho konstruktivní, ale později i sobecká a hmotně inspirovaná angažovanost při řešení občanských válek ve Rwandě, Burundi, v Demokratické republice Kongo a v Jižním Súdánu.

S odvoláváním se na celougandské zájmy Museveni dlouhá léta odmítal obnovení politického pluralismu (naposledy existoval v Ugandě v letech 1979-1985) a federativního uspořádání (fungovalo pouze v letech 1962-1966). Preferoval zachování systému jedné strany (jediné oficiálně povolené Národní hnutí odporu, v jehož čele stojí) minimálně do roku 2005, kdy by mohly být vytvořeny ekonomické a sociální podmínky pro zavedení systému více politických stran.

Pod tlakem sílící domácí opozice a zahraničních donorů, kteří se znepokojením zaznamenali rostoucí tendence k posilování jeho osobní moci, Museveni souhlasil se zahájením přechodu země k pluralitní demokracii. V říjnu 1995 byla přijata ústava, která omezila prezidentský úřad na dvě volební období[1]. Ústava také stanovila věkový limit pro kandidáty ucházející se o zvolení prezidentem na minimálně 35 a maximálně 75 let.

Vítěz všech voleb

V květnu 1996 se uskutečnily první prezidentské volby za účasti více kandidátů. Byly to první svobodné volby od prosince 1980. Tehdejší Museveniho Ugandské vlastenecké hnutí získalo pouhých 4,1 % hlasů, a Museveni tak prohrál možnost být zvolen prezidentem, kdy nově zvolený parlament pak volil prezidenta na základě výsledků parlamentních voleb. To však nezabránilo tomu, aby v květnu 1996 Museveni zvítězil se 75,5 % obdržených hlasů.

V ústavním referendu v roce 2000 se ještě Musevenimu podařilo získat podporu pro neobnovení politických stran. Druhé prezidentské volby proběhly v březnu 2001, kdy Museveni opět přesvědčivě vyhrál s 69,33 %.

Ale jeho politická praxe již byla vystavena ostřejší domácí a zahraniční kritice. Proto ústavní referendum koncem července 2005 zrušilo dvacetiletý zákaz činnosti politických stran (pro zrušení 92,4 % hlasujících).

Proti všem

Po referendu Museveni zahájil policejní represe proti opozici a manipulace v parlamentu (tehdy Národní rady odporu), aby dosáhl změny ústavy. Parlament hladce schválil novelu rušící limit dvou volebních období. Článek 105 (2) stanovil: “V souladu s touto Ústavou může být osoba zvolená k výkonu funkce prezidenta zvolená na jedno nebo více volebních období”.  Tyto změny nejen otevřely cestu pro formální obnovení pluralitní demokracie v Ugandě, tak i k dalšímu zvolení Museveniho v březnu 2006, kdy se konaly další prezidentské a také parlamentní volby.

V prezidentských volbách 2006 Museveni zvítězil s 59,26 %, obdobně v roce 2011 získal 68,38 % a naposledy v únoru 2016 pak 60,62 %. V parlamentních volbách s převahou zvítězilo jeho Národní hnutí odporu. Museveni dovedně využíval během volebních kampaní státní byrokratický aparát a represivní instrumenty policie i tajných služeb, které defacto řídí jeho jediný syn Muhoozi Kainerubaga.

Je zřejmé, že jedinou formální překážkou k jeho opětovné kandidatuře v roce 2021, kdy mu bude 77 let, je článek 102 (b) Ústavy, limitující věk kandidáta na maximálně 75 let. Proto nyní začala v rámci vládnoucího Národního hnutí odporu a jeho parlamentní frakce diskuse o možné změně Ústavy a zrušení tohoto věkového limitu. Úmysl pronikl na veřejnost a hned se stal předmětem ostré kritiky. Museveniho režim reagoval zatýkáním osob, které na veřejnosti byť jen komentovali očekávaný vývoj. Přitom se dříve spekulovalo, že nástupcem Museveniho ve funkci prezidenta může být jeho manželka Janet Kataaha, která je členkou parlamentu i vlády od roku 2006, nebo syn Muhoozi Kainerugaba.

Museveni, koncem 80. let pokládaný za symbol afrického politika nové generace a v 90. letech za pragmatického flexibilního státníka, se v 21. století vrací k modelu „klasického afrického politika“, neochotného opustit ústavní cestou politické výsluní a přenechat vedení státu nové generaci či dalším politickým silám.

Pozn. redakce: Autorem příspěvku je zahraniční spolupracovník e-politics.cz

 

[1] článek  105 (2) Ugandské ústavy: “V souladu s touto Ústavou osoba nesmí zaujímat úřad prezidenta více než na dvě volební období”

Rubriky článku:

Mohlo by Vás zajímat

Občanská válka v Jižním Súdánu: příčiny a důsledky (2. č...
Snahy o sebeurčení Jižního Súdánu sahají až do roku 1955, kdy vypukla vzpoura jižanských armádních důstojníků, vedoucí k první...
Voličský průkaz: nejslabší část volebního systému
Parlamentní volby se pomalu blíží. Krom voličů ale do svátku demokracie zasáhnou chyby volebních komisí, podvody a pravděpodob...
Prezidentské volby v Rwandě: vítěz je téměř jistý
Aktualizace (8. srpna 2017): Dle očekávání v prezidentských volbách ve Rwandě drtivě zvítězil Paul Kagame s 98,63 % (tj. 6 650...
Moderní (alternativní) typy hlasování
Se zpochybňováním výsledků voleb politickými stranami či samotnými kandidáty se setkáváme prakticky ve všech zemích, které upl...
Co je to e-democracy? (VII.) Remote Internet voting (RIV...
Nové technologie umožňují snížit bariéru při vstupu do volebního procesu systémem Remote Internet Voting (přenesené hlasování ...
Neúspěchy internetového hlasování (4): Belgie
Volební kiosky se dnes používají pouze v některých oblastech. Belgie disponuje dvěma systémy (Digivote a Jites), přičemž první...