Vítězové a poražení
Dne 9. dubna 2013 se slavnostně ujal funkce těsnou většinou nově zvolený keňský prezident Uhuru Kenyatta, jemuž uvolnilo cestu k prezidentskému křeslu rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30. března o regulérnosti prezidentských voleb konaných počátkem března za neúspěšného využití moderní, avšak nefungující, elektronické techniky.
Poražení soupeři z prezidentských i parlamentních voleb, především vůdci CORD Raila Odinga a Kalonzo Musyoka, nakonec v zájmu politické a sociální stability země uznali výsledek voleb i rozhodnutí Nejvyššího soudu a 13. dubna na společné schůzce s Kenyattou deklarovali spolupracovat na posílení jednoty země a na jejím očekávaném razantnějším rozvoji. Očekávání významnějšího rozvoje a aktivní podílení se na něm ze strany těchto politiků vyznívá paradoxně, protože na politickém a ekonomickém řízení státu se všichni zúčastnili v ministerských funkcích minimálně od r. 2002, v případě Musyoky již od 80. let minulého století a rodiny Kenyatty od r. 1963. Keňský řadový občan již bere tato prohlášení s nadhledem a je především vděčen za to, že politici nesáhli k inspirování politických a sociálních nepokojů a nezneužili k tomu etnického faktoru, jako se stávalo v minulých mnoha volbách, především na sklonku roku 2007 a počátkem roku 2008.
Prezident Kenyatta začal ihned vyvíjet aktivity ve vztahu k nově zvolenému parlamentu, který se po dlouhých 47 letech opět skládá ze dvou komor – Národního shromáždění a Senátu, které v r. 1966 zlikvidoval jeho otec Jomo Kenyatta i za přispění ještě tehdy svého spojence Ogingy Odingy, otce Raila Odingy, v rámci budování unitárního státu a likvidace federativního uspořádání.
Vedoucí funkce v obou komorách parlamentu obsadili již na samém konci března 2013 členové Kenyattovy vítězné koalice Jubillee. Opozice představovaná především koalicí CORD byla v řadě případů odstavena i od vedení parlamentních výborů, tradičně vyhrazovaných opozici. To jistě bylo i předmětem společné schůzky ze 13. dubna 2013 s Railou Odingou a Kalonzem Musyokou, kteří se nemohli s takovým odstavením opozice v parlamentu smířit a chystali se instruovat své poslance kriticky vystoupit při návštěvě prezidenta v parlamentu 16. dubna. Kenyatta slíbil přístup k opozici zracionalizovat. Chování keňské vládnoucí koalice je však nutné chápat jako obvyklé chování vítězů, kteří nejsou v počáteční euforii schopni racionálně zvážit pozitiva konstruktivní spolupráce či vztahů s opozicí. S těmito případy bylo a je možné se setkat i v Evropě včetně České republiky. Pokračování příště.
Pozn. redakce: Autorem dnešního příspěvku je zahraniční spolupracovník e-politics.cz.
