V neděli 5. srpna 2018 byla podepsána v súdánském Chartúmu dohoda o ukončení občanské války v Jižním Súdánu, která trvá nepřetržitě od prosince 2013. Je skutečně paradoxní, že konečného podpisu dohody bylo dosaženo v Chartúmu, hlavním městě historicky nepřátelského režimu.
Na nové dohodě participují všichni důležití aktéři jihosúdánského konfliktu:
- jubská centrální jihosúdánská vláda Súdánského lidového osvobozeneckého hnutí (SPLM), vedená prezidentem Kiirem z etnika Dinka (na obrázku výše), který jako jediný dokument zatím nepodepsal, ale prohlásil, že tak učiní ve středu 8. května,
- opoziční frakce Súdánského lidového osvobozeneckého hnutí (SPLM-IO), vedená bývalým viceprezidentem Macharem z etnika Nuer, který je od července 2016 v jihoafrickém exilu,
- Spojenectví jihosúdánské opozice (SSOA), sdružující devět menších ozbrojených a neozbrojených opozičních skupin, lavírujících mezi oběma hlavními soupeřícími etniky,
- političtí vězni – Former detainees (FD), představující různé bývalé politiky a exponenty režimu,
- ostatní opozice, zastupující občanské iniciativy a skupiny obyvatelstva, které jsou nespokojené s vedením hlavních politických skupin jihosúdánského konfliktu.
Chartúmské dohodě předcházela řada dílčích jednání, které se uskutečnily během června a července 2018 v etiopské Addis Abebě a ugandském Entebbe. Důležitým argumentem k dohodě bylo ultimátum Rady bezpečnosti OSN z května 2018, které hrozilo zavedením dalších a mnohem přísnějších sankcí. Dalším neméně silným argumentem byla katastrofální ekonomická a sociální situace obyvatelstva. Dvanáctimilionový stát si totiž kromě lidského utrpení, desítek tisíc obětí, statisíců vnitrostátních a uprchlíků do zahraničí prošel katastrofálním ekonomickým vývojem. V roce 2016 dosáhla hyperinflace 500 % a v roce 2017 klesl objem těžby ropy o dvě třetiny na pouhých 120 000 barelů. Nesmyslnost celého konfliktu dokládá fakt, že právě zisky z ropného průmyslu byly jedním z hlavních důvodů vedoucích k vyhlášení nezávislosti na Súdánu v roce 2011.
Jaké jsou hlavní body Chartúmské dohody?
Dohoda se týká základní podoby nového jihosúdánského státu, rozdělení moci mezi jednotlivými frakcemi a organizace svobodných voleb.
- Zformování přechodné vlády na dobu 36 měsíců ve složení: prezident Kiir, první viceprezident Machar, 4 viceprezidenti (2 SSOA, 1 FD, 1 ostatní), vláda 35 ministrů, z toho 20 Kiirova skupina, 9 Macharova SPLM-IO, 6 ostatní skupiny a také parlament složen z 550 poslanců – Kiirova skupina 322, Macharova skupina 128.
- Uspořádání referenda k vnitrostátnímu uspořádání – počtu států federace, Nezávislá komise pro určení volebních obvodů (IBC) by měla do 90 dnů dosáhnout dohody o počtu států federace (Kiirova skupina navrhuje 32 států, SPLM-IO 21 států, SSOA dosavadních 10 států). Jestliže nebude dosaženo dohody, do dalších 90 dnů má být vyhlášeno referendum k této otázce.
- Nezávislá komise pro určení volebních obvodů bude mít 15 členů, jestliže nebude schopna dosáhnout dohody o počtu států federace do 90 dnů, bude transformována v Komisi pro referendum o počtu států a hranicích států a musí do 90 dnů vyhlásit referendum.
I když nová dohoda může přispět k dosažení reálných praktických výsledků, zároveň však vytváří problémy, které mohou ohrozit její realizaci:
- Není jasné, jak rychle bude vytvořena přechodná vláda a jak se jí podaří splnit úkol stažení zbraní od civilistů, registrovat vnitřní a súdánské utečence v zahraničí, vydat „občanské průkazy”, registrovat voliče v předpokládaných termínech pro referenda o státech jihosúdánské federace (180 dní) a pro „řádné“ prezidentské a parlamentní volby (36 měsíců),
- Je otázkou, zda se viceprezident Machar vrátí z jihoafrického exilu a zda dodrží slib, že jeho ozbrojené složky budou integrovány do celonárodní armády a spoluvytvoří ochranu hlavních politických představitelů (tento proces má trvat minimálně 4 měsíce),
- Také nikdo nenastínil, kdo bude financovat celý proces realizace Chartúmské dohody. Již nyní se ozývají kritické hlasy (především z USA), že nebudou financovat přechodné období, pokud do něj nebude aktivně zapojen občanský sektor a obyvatelstvo, které trpí již 5. rokem.
Autorem příspěvku je zahraniční spolupracovník e-politics.
