Jak jsme již dříve informovali, Mezinárodní trestní soud (ICC) v Haagu projednává ve dvou samostatných soudních jednáních vinu a odpovědnost za masové povolební násilí v africké Keni. V období mezi 27. 12. 2007 (den voleb) – 28. 2. 2008 (den uzavření dohody o sdílení moci mezi oběma politickými rivaly PNU a ODM a o ukončení politické krize) bylo usmrceno mezi 1 133 a 1 220 osobami, 3 561 jich bylo zraněno, velké množství zejména žen bylo vystaveno sexuálnímu násilí, asi 350 000 lidí (nejnižší možný odhad, jiné odhady hovoří o 600 000) bylo vyhnáno ze svých domovů.
ICC se zabývá vinou a odpovědností za tyto zločiny od roku 2011, kdy dle Římského statutu jedná jako vyšší mezinárodní instance v situaci, kdy v samotné zemi nebylo provedeno důkladné vyšetření a potrestání viníků. Na počátku října 2014 keňský prezident U. Kenyatta znovu předstoupil (jako první hlava státu i v současnosti zastávající tuto vysokou politickou funkci) před ICC, aby čelil obvinění z pěti zločinů proti lidskosti (vražda, deportace či násilný odsun, znásilnění, pronásledování a jiné zločiny proti lidskosti). Samotný proces však zahájen nebyl, ICC svolal dvě zasedání k „současnému stavu projednávání“ (status conference) případu, na druhé z nich (8. 10.) pak keňského prezidenta předvolal.
Průběh trestního řízení
V přípravách procesu nastala patová situace, z níž dle názoru některých právních odborníků není východiska. Obžaloba nadále viní keňskou vládu z obstrukcí. Dle obžaloby nebyly soudu předány dokumenty představující chybějící důkazní materiál. Dokumenty byly požadovány od keňského ministerstva spravedlnosti (má se jednat o zvukové nahrávky a bankovní výpisy potvrzující styky, dohody a platby zástupcům kikujských bojůvek Mungiki). Obvinění obžaloby o zadržování důkazů keňskou stranou důrazně odmítl keňský ministr spravedlnosti G. Muigai na jednání 7. 10., den před příjezdem U. Kenyatty. Hlavní žalobkyně F. Bensouda stále trvá na tom, že důkazní materiál proti obviněnému existuje a na tom, aby jej keňská strana poskytla. Je snad opomenutím obžaloby, že proti němu samotnému nebyla vznesena žaloba pro zatajování důkazů a maření vyšetřování?
Obžaloba se opírá o svědectví devíti svědků, jejichž identita je tajena (v protokolech jsou označeni čísly). Jsou to údajní účastníci schůzí za účasti nynějšího prezidenta, na nichž bylo plánováno násilí proti odpůrcům, a/či lidé, kteří obdrželi peníze za účast na násilných činech od členů parlamentu – ti jim údajně tvrdili, že jde o peníze od U. Kenyatty.) Obhajoba stále důrazněji požaduje obvinění odložit jako neopodstatněná a vyslovení verdiktu „nevinen“. Soudní senát, v němž zasedá i český soudce R. Fremr, vyslechl prohlášení právníků obžaloby i obhajoby, která dle přítomných účastníků jednání navozovala dojem závěrečných řečí před vynesením výroku.
Soud má rozhodnout, zda proces zrušit či odložit na dobu neurčitou a poskytnout tak obžalobě čas na předložení chybějících důkazů. V jiné variantě by obžaloba mohla souhlasit s ukončením případu výrokem “without prejudice” (při existenci nových důkazů může být případ znovuotevřen. Výrok „ acquitted“ by případ uzavřel navždy.) Rozhodnutí soudu je netrpělivě očekáváno.
Prezidentova ofenzíva
U. Kenyatta na jednání nevystoupil a přenechal veškerou iniciativu svým právním zástupcům. Jejich ústy znovu prohlásil, že obvinění proti němu vznesená se nezakládají na pravdě a jsou politicky motivována a požadoval, aby byl případ odložen. Po opuštění jednací síně pronesl ve svahilštině několik vět ke svým shromážděným stoupencům: „Víme, odkud pocházíme, kde se nacházíme nyní a kam směřujeme. Nikdo nám nebude říkat, kam jdeme a zda postupujeme správně, to si rozhodneme sami“.
Samotné přítomnosti na jednání předcházela pečlivá příprava, zaměřená na ovlivnění keňské i mezinárodní veřejnosti a zejména afrických politiků. Podařilo se mu zvrátit vznesená obvinění ve svůj prospěch, neboť uspěl v líčení přípravy procesu proti své osobě jako zahraničnímu vměšování do keňských vnitřních záležitostí. Nejednou líčil postupy ICC jako zaujaté a nepřátelské vůči africkým vůdcům (v minulosti byli obviněni např. Joseph Kony, rebelský vůdce v Ugandě, svržený prezident Pobřeží slonoviny Laurent Gbagbo, předvolán nynější súdánský prezident Omar Al-Bashir. Celkem – od roku 2002 – bylo vyšetřování a trestní řízení vedeno proti představitelům sedmi afrických států.). Vylíčil úlohu ICC jako koloniální instituce podrývající keňskou národní suverenitu. AU jako kolektivní představitel afrických zemí se s jeho stanoviskem ztotožnila.
6. 10. 2014 předal U. Kenyatta na společném zasedání obou komor keňského parlamentu prezidentské pravomoci viceprezidentovi Rutovi. Vysvětlil zákonodárcům, že do Haagu odlétá jako „soukromá osoba“, neboť nechce, aby byla porušována suverenita země a jejího lidu. Tato praxe je obecně přijata; i v průběhu procesu s Rutem a arap Sangem byl soud žádán, aby povolil nepřítomnost W. Ruta na soudním líčení z důvodu nutnosti zastupovat prezidenta (bylo povoleno 1., 19. a 20. 11. 2013 a 16. a 17. 1. 2014.) Nikdy však nebyla prováděna ceremonie předání úřadu. Po 6. 10. 2014 pak ve výzkumech veřejného mínění popularita hlavy státu mohutně vzrostla.
Jeho konvoj byl v Nizozemí uvítán nadšeným ovacemi, máváním vlajkami v národních barvách ze strany přihlížejících Keňanů, pobývajících či pracujících v Evropě, ale i skupinou keňských poslanců v počtu údajně sta, kteří prý za své vlastní prostředky zakoupili letenky do Amsterodamu a přiletěli svého prezidenta podpořit. Stejně radostně byl U. Kenyatta uvítán svými stoupenci po příletu zpět do Nairobi.
Širší souvislosti případu
Základem existence ICC je princip, že nikdo, ať je jakkoli mocný, se nevyhne soudní zodpovědnosti v případě spáchání zločinu proti lidskosti. Proto odborník na mezinárodní trestní právo Luke Moffett z univerzity Queen´s v Belfastu tvrdí, že pokud trestní řízení zkrachuje, přiblíží se i konec ICC. ICC je posledním útočištěm obětí násilí a větší část jeho legitimity spočívá v prosazování práv obětí a jejich odškodnění, v záštitě proti mocným státům.
Pokud ICC neodloží případ pro nedostatek důkazů, může obvinit z obstrukcí keňskou vládu (nespolupráce s obžalobou) a postoupit případ Shromáždění smluvních stran (Assembly of States Parties, čl. 112 Římského statutu). Tento nejvyšší politický orgán by případ projednal jako diplomatickou záležitost, kdy by již nebyl brán ohled na práva poškozených. O dopadu případného diplomatického nátlaku lze mít pochybnosti. Naopak, mocné hlavy států mohou faktického „vyšumění případu do ztracena“ využít k dalšímu oslabení či likvidaci mezinárodního právního řádu.
Proces s viceprezidentem W. Rutem
O průběhu procesu s W. Rutem (v období 2007 – 2008 byl na druhé straně barikády v úloze spojence R. Odingy) a spoluobviněným novinářem J. arap Sangem (zahájen v září 2013, tři konkrétní obvinění ze zločinů proti lidskosti) je možno se průběžně informovat na www.ijmonitor.org. Probíhá výslech svědků, průkazné důkazy o vině však nepřináší. Mnozí odstupují, odmítají z různých důvodů svědčit, vyjadřují též zklamání z fungování programu ochrany svědků ICC (možným důvodem je pocit svědků, že poskytnutá finanční podpora je nízká).
Pozn. redakce: Autorem příspěvku je zahraniční spolupracovník e-politics.cz.
