e-politics.cz

Elektronické hlasování v Novém Brunšviku neprošlo

Připravovaná volební reforma v této pobřežní kanadské provincii měla přinést hlasování přes internet. Celý projekt pod názvem A Pathway to an Inclusive Democracy byl spuštěn poté, co si značná část voličů stěžovala na špatný přístup k hlasování a obtíže, které jim způsobují požadavky místních volebních komisí. Ze všech 134 podnětů se občané nejvíce dožadovali odstranění byrokratických překážek při registraci a zavedení internetových voleb.

Trocha historie

Nový Brunšvik, jakožto součást Britské Kanady, adoptoval britský způsob volby. Od roku 1785 mohli volit pouze vlastníci půdy (tj. bílí muži anglo-amerického původu) a to tak, že prostě zvedli ruku při vyhlášení jména kandidáta. V roce 1855 byly zavedeny provinciální volby, pro které určen ryze britský způsob hlasování, a to jednokolový většinový systém FTPS, kdy vyhrává ten, který má prostě nejvíce hlasů. Od roku 1919 mohly volit i ženy, ale se stejnou podmínkou vlastnictví půdy. Teprve až v roce 1965 bylo zavedeno rovné volební právo pro všechny Kanaďany bez rozdílu. Následně v roce 1971 byl snížen minimální věk voličů z 21 na 18 let.

Kanada progresivní

Vzhledem k tomu, že značnou část roku jsou kanadské silnice sjízdné pouze na psím spřežení, stát umožňuje ve federální volbách zaslání hlasu poštou. Třeskutý mráz, který často doplňuje zářijový volební den v Novém Brunšviku, byl jedním z důvodů, proč reformní komise pracovala s myšlenkou internetových voleb.

Brunšvik se s internetovými volbami inspiroval v sousední provincii, kde v Novém Skotsku byly uspořádány volby po internetu v kombinaci s telefonickým hlasováním pod taktovkou Halifax Regional Municipality (HRM). V omezeném pilotním projektu byla povolena volba reprezentantů do školní komise. Ačkoliv měl projekt širokou podporu a byl pozitivně přijímán obyvatelstvem, volební účast v takových volbách klesla z 48 % v roce 2004 (kdy se volit telefonem a přes internet nemohlo) na 38 % v roce 2008. O školní volby zájem v HMR evidentně nebyl.

Reforma samotná

Hlavním problém Nového Brunšviku je kontinuálně upadající volební účast (viz obrázek níže). Zatímco v provincionálních volbách v roce 1970 byla volební účast 85,9 %, při posledním hlasování v roce 2014 přišlo k urnám již pouze 64,37 % občanů.

Recept na upadající volební účast je dle brunšvické reformní komise jednoduchý: zvýšit počet registračních míst, zvýšit informovanost mladých lidí ve školách, jelikož nejmladší ročníky vůbec nevědí, kdy se volby konají. Pro Středoevropana může být úsměvné i poslední doporučení, které navrhuje posunout volby ze září na říjen. Důvod je jednoduchý: počasí. V původním termínu provinciálních voleb, který připadal na čtvrté zářiové pondělí, jsou časté deště kombinované s ledovou smrští. Při pozdějším datum třetího pondělí v říjnu, které komise prosazuje, je v oblasti již sněhová pokrývka a počasí více stabilní, tj. mrzne až praští. Kanaďané asi raději volí při mrazivých dnech.

A kde zůstaly internetové volby?

Po dlouhém zvažování pozitiv a negativ internetových voleb se komise bohužel ztotožnila s odpůrci takových hlasování. Hlavní obavou byla bezpečnost systému a anonymizovaný přenos dat. Zpráva komise cituje bezpečnostního experta, který tvrdí, že žádný systém není dokonalý a v každém systému lze najít slabé místo. S tím nelze nesouhlasit. Ale odmítnout provedení alespoň pilotního testu, který by ukázal nejen ochotu místních volit přes internet, ale i na potenciální nebezpečí a bezpečnostní díry, je alibismus a jasná známka toho, že komise neprověřila všechny možnosti zabezpečení.

Každý, kdo dnes používá internetové bankovnictví, teoreticky dává všanc všechny své životní úspory hackerům, jelikož je pravdou, že i bankovní systémy lze napadnout. Případná ztráta peněz by pro většinu z nás byla jistě větší pohromou než ztráta či zveřejnění volebního hlasu. Ale stejně internetové bankovnictví většina z nás používá, jelikož je to zkrátka mnohem pohodlnější, než jít s každou platbou na přepážku.

Podobné je to i s volbami. Slovy teorie racionální volby: Pokud jsou náklady na hlasování příliš vysoké, volič např. musí urazit velkou vzdálenost, projít několika administrativními kolečky či ve volební den venku zuří vichřice apokalyptických rozměrů, svoji účast ve volbách si pravděpodobně rozmyslí. S ohledem na rozšíření internetu v Kanadě (82,7 %) a počasí v zářijových a říjnových měsících by internetové volby za zvážení určitě stály. V Estonsku to funguje, proč by nemohlo i jinde?

Rubriky článku:

Mohlo by Vás zajímat

Co je to e-democracy? (VI.) Volební rovnost
„Když nastane okamžik konečného rozhodnutí o dalším postupu, musí mít každý člen rovnou a efektivní možnost volit, přičemž vše...
Další kolo pro korespondenční volby
V české politice je jen několik jistot, na které se lze stoprocentně spolehnout. Zaprvé, když prezident Miloš Zeman veřejně pr...
Co je to e-democracy? (VII.) Remote Internet voting (RIV...
Nové technologie umožňují snížit bariéru při vstupu do volebního procesu systémem Remote Internet Voting (přenesené hlasování ...
Krajské volby: nepopulární, ale spravedlivé
Na začátku října proběhnou již v pořadí 6. volby do krajů. Jako všechny volby druhého řádu jsou tematicky ovlivňovány celostát...
Definitivní konec elektronických voleb v Japonsku
Obec Rokunohe v prefektuře Aomori jako poslední radnice v Japonsku ukončila testování DRE terminálů a od letošních voleb znovu...
Neúspěchy internetového hlasování (3): Německo
Rozhodnutí nizozemské vlády odstoupit od systému využívající DRE kiosky ovlivnilo i projekt internetových voleb ve Spolkové re...