e-politics.cz

„Neser se do mě!“ – nová filosofická cesta postmoderního liberalismu

Dnešní filosofické okénko reaguje na fenomén posledních dvou dekád: Všudypřítomná penetrace nových médií a přetlak informací, které se na občana valí. Pojďme si shrnout důsledky informační revoluce: První věcí je zploštění a demokratizace veřejné diskuze, kdy každý více či méně gramotný občan má příležitost nejen získávat informace z různě kvalitních zdrojů, ale hlavně formulovat vlastní politické teze (tj. názory) a ty následně šířit mezi ostatní. Diskuze se tím stává frenetičtější. nepřehlednější a rozhodně složitější.

Liberálové vždy ctili svobodu slova a není lepší vyjádření než Voltaireův citát: „Nesouhlasím s jediným slovem, které říkáte, ale navždy budu bránit, abyste je říkat mohl.“ Nechme stranou, že tuto větu francouzská osvícenecký velikán nikdy neřekl, ale jeho postoj ke svobodě slova formuloval evropský a posléze severoamerický liberalismus po dlouhá staletí. Jenže tady je právě problém. Intelektuální elita 18. století se trápila trochu jinými problémy, než mají lidé dnes. Během posledních 300 let katolická církev ztratila katechetský monopol, král už není naprostým mocenským suverénem a také už není tak náročné své myšlenky dostat k ostatním. A tady se zastavme.

Současná informační společnost má k ideálu samozřejmě daleko. Své myšlenky sice můžete sdílet s ostatními, přístup na internet stojí zhruba jako polední menu v nepříliš dobré restauraci a Facebook je zdarma, jenže představa optimistických futurologů, že internet a sociální sítě zcela zdemokratizují občanskou diskuzi, se tak úplně nenaplnila.

Internetu a sociálním sítím totiž podobně jako off-line světě vládnou peníze. Ten, kdo má víc peněz (nebo prostě na platformě více utrácí), bývá více vidět než ten, který sice má chytlavé myšlenky, ale zase menší kapitál. Co s tím? Evropská unie určitě navrhne regulaci, levice organickou a zespodu organizovanou deprivatizaci a pravice řešení, které bude v souladu s naší židovsko-křesťanskými kořeny a Havlovskou diplomacií. A co my liberálové? My se na to pojďme podívat z jiného pohledu – pohledu občana-konzumenta.

Hezký, ale nezajímá

Svoboda slova buď je, nebo není – nic mezi tím. Právo říkat věci lidem, které nechtějí slyšet, je základním kamenem naší společnosti. Jenže naše společnost dospěla do takového bodu, že nepohodlné názory je snadnější přehlušit než zakazovat či cenzurovat. Stačí ve vhodnou chvíli vypustit mediálně chytlavé téma (sex, násilí, peníze či jídlo) a nepříjemná kauza se může ztratit v balastu všedního dne. Jak se k tomu bránit?

Naivní jedinci by šli cestou identifikace spolehlivých zdrojů informací, které je třeba všemožně podporovat – zejména penězi. To ale vytváří problém, jak definovat spolehlivý zdroj informací a jaké média to vlastně jsou. Také tím vytvoříme dvě kategorie médií – uznávaná, uměle podporovaná a tím pádem do jisté míry závislá média, které budou mít přístup k veřejným prostředkům a druhou skupinu ostrakizovaných, bez peněz, bez závislosti a bez možnosti prorazit. Zabetonujeme situaci tím, že se politiky rozhodneme upřednostňovat jedna média před druhými. To není dobrá cesta.

Druhá možnost je omezit přísun balastu ke konzumentu. Jak? Jednoduše. Člověk musí mít prohlásit, že ho uvedené téma nezajímá a nehodlá o něm slýchat a ani ho proboha řešit. To, co se dnes děje v individuální rovině (ban ostatních uživatelů na sociálních sítích, selekce či omezení volajících, AdBlock v prohlížeči), by mělo dostat oficiálně právní podobu.

Manifest „Neser se do mě!“

Vy, jako občan, máte právo „být vynechán“. Vynechán z veřejné diskuze, vynechán z mediálního prostoru, vynechán z fotky, vynechán z databáze. Člověk, který nechce definitivně ztratit soukromí, se musí začít starat o to, aby takových vynechání bylo co nejvíce.

V politické rovině by to bylo jednoduché. Ostatní mají právo sdělit vám svůj názor, ale na druhou stranu vy máte právo tento názor vůbec nevnímat, ignorovat a nereagovat. Tuto politiku sice můžete praktikovat i dnes, ale váš ideologický soupeř, který nedostal odpověď na svoji nejapnou otázku vás může nařknout z toho, že se bojíte, že souhlasíte, jelikož mlčíte či že nemáte dostatečnou intelektuální kapacitu, abyste problém vůbec pochopil. Vyžadování odpovědí na cokoliv by mělo být považováno za spam, jelikož spamem vlastně je. Jedná se o nevyžádanou interakci, kterou si chcete odpustit.

„Řekni mi, co si myslíš a já ti na to neřeknu nic, jelikož mě to nezajímá a ani jsem to neřešil“ – to by měla být nová agenda politického liberalismu v digitální éře. Ochrana občana před obtěžováním, nejen v oblasti sexu, rasy či náboženského přesvědčení, ale i v celé oblasti občanské a politické. To je nová dimenze, kde se liberálové mohou realizovat. Otravné vyžadování „buď, a nebo“ by mělo být postaveno mimo zákon, jelikož pokud máte právo na názor, musíte mít i právo názor vůbec nemít. Nová doba si žádá nové postupy. To, že budeme zkoušet všechny vyslechnout, abychom je mohli pochopit, je cesta do pekel.

Proto vyzýváme všechny svobodomyslné lidi: Buďte skutečnými liberály a skutečně vnímejte pouze to, co uznáte za vhodné. Máte na to plné právo!

Rubriky článku:

Mohlo by Vás zajímat

Voličský průkaz: nejslabší část volebního systému
Parlamentní volby se pomalu blíží. Krom voličů ale do svátku demokracie zasáhnou chyby volebních komisí, podvody a pravděpodob...
Co je to e-democracy? (V.) e-petice a Public Petitions C...
Elektronická petice (e-petice) je systém používaný občany ve Skotsku, který umožňuje předložit petici prostřednictvím speciáln...
Vývoj hlasování napříč staletími
Obrázek výše: Olejomalba The County Election George Caleba Binghama z roku 1852 ukazuje průběh voleb v Saline county v Missour...
Korespondenční volba po česku? Promarněná příležitost
Jak jsem napsal v komentáři z března, občané žijící v zahraničí mají značně omezenou příležitost k vykonání svého hlasovacího ...
Disertační práce Demokracie v krizi nezájmu: účinky využ...
V únoru tohoto roku jsem úspěšně obhájil disertační práci, která zpracovává v českém jazyce nepříliš prozkoumaný fenomén inter...
Co je to e-democracy? (IV.) Účinná participace jako dosa...
Dahlova podmínka účinné participace zní: „Dříve než sdružení přijme plán dalšího postupu, musejí všichni členové dostat rovnou...