Nový miniseriál se zaměří na technologie, které se v minulosti používaly k volbám. Někdy jde o opravdu o netradiční postupy, které průměrný český volič neměl šanci vidět ani z rychlíku. Tak jako mechanický sčítací stroj.
Z 19. až do 21. století
K prvnímu využití mechanického sčítacího stroje (Mechanical Lever Voting Machine) došlo v roce 1892 ve městě Lockport ve státě New York. Z technologického hlediska jde o automatickou verzi australského volebního lístku, která se v USA díky přehlednosti stala v polovině 20. století synonymem pro hlasování jako takové.
Jde o první zařízení v historii, které zautomatizovalo proces sčítání hlasů. Výrobou zařízení se zabývaly dvě americké firmy: Shoup a AVMC (Automatic Voting Machine Corporation).
K největšímu rozšíření této techniky došlo primárně v zemi jejího vzniku mezi lety 1930-1960. Např. po volbách roku 1944 AVMC odhadovala, že pomocí jejich stroje odvolilo zhruba 12 milionů amerických voličů. Ve státech, které provázely neblahé zkušenosti s volebními podvody v první polovině 20. století, byly sčítací stroje instalovány ve všech volebních místnostech (např. stát Louisiana v 50. letech).
Zkušenosti s volebním strojem má i Nizozemí. Na základě novely volebního zákona z roku 1965 bylo nizozemským voličům umožněno volit i mechanickým volebním strojem, avšak z důvodu časté poruchovosti nebyl oblíbenou alternativou.
Na rozdíl od Nizozemí některé americké státy tento přístroj používaly ještě v nedávné době, např. ve volbách v roce 2004 byl podíl sčítacích strojů na odevzdaných hlasech 14 %, avšak v roce 2010 bylo v USA od této hlasovací techniky upuštěno. Důvodem bylo přijetí Help America Vote Act Kongresem USA v roce 2002, který reagoval na blamáž prezidentských voleb na Floridě z roku 2000. Dokument má pomoci sjednotit všechny hlasovací techniky používané na území USA a prioritizuje elektronické odevzdávání hlasu, což vyřazuje mechanický sčítací stroj a děrný štítek ze státem podporovaných forem hlasování.
Jak to funguje?
Hlasování probíhá tím způsobem, že občan po příchodu za plentu pouze stiskne příslušnou páku u sčítacího stroje podle své preference a po provedení volby se přístroj zablokuje do doby, než není obsluhou uvolněn pro dalšího voliče (viz obrázek níže). Tím se zabraňuje opakování volby jednou osobou. Dalšími nespornými výhodami jsou to, že: přístroj nepotřebuje externí zdroj energie; pro správné použití není potřeba dlouhé zaučování voliče; volič může opravit svoji chybu bez toho, aby znehodnotil hlas; systém redukuje potřebný počet volebních komisařů; životnost přístroje je minimálně 30 let; volební podvody ze strany voličů a volebních komisařů jsou téměř nemožné, to samé platí o chybách sčítání hlasů; není potřeba vyrábět a distribuovat hlasovací lístky, což významně snižuje náklady.
Tento druh odevzdání hlasu však má i technické nevýhody. Vzhledem ke složité mechanice přístroje a jeho rychlému opotřebení v případě častého použití je velmi náročný na údržbu. Při nedostatečné a neodborné údržbě se životnost přístroje prudce snižuje. V některých případech právě technická nezpůsobilost byla důvodem k opakování voleb v postiženém okrsku. Např. v New Yorku byla funkčnost sčítacích strojů natolik omezená, že v určitých případech nešlo zvolit určitého kandidáta, jelikož klávesa s jeho jménem nešla prostě stlačit. Velká nevýhoda je absence zpětné kontroly zapříčiněná neexistencí volebního lístku, tudíž zde není žádný záznam pro opětovné přepočítání hlasů. Další nevýhodou je velikost a váha zařízení a s tím spojené vysoké náklady na přepravu a skladování.
Dalším díl se bude věnovat nechvalně známému systému Votomatic, který způsobil volební blamáž na Floridě během amerických prezidentských voleb v roce 2000.
