Od posledních místních voleb uplynul měsíc. Již opadla záplava novinových rozborů a komentářů a odborníci zase získávají zpět prostor pro strukturovanou diskuzi.
Celkové výsledky nejsou vůbec překvapivé. Debakl české levice pokračuje nevídaným tempem a reálně hrozí, že KSČM i ČSSD budou po příštích parlamentních volbách minulostí. Hnutí ANO i přes mediálně nevděčnou ztrátu Prahy celkově posílilo, ale narazilo na limity své dosavadní voličské základy, která nepovažuje komunální, senátní či evropské volby za pořádné volby. Pro vedení ODS jsou výsledky vítězstvím, ale reálně jde o velmi, velmi mírné posílení s tím, že po debaklu z roku 2014 by posílení neočekával jen málokdo. KDU-ČSL potvrdila svoji klidnou sílu ve velmi malých obcích, jinak je výsledek pro vedení určitě zklamáním. Podobně na tom je TOP 09, která dlouhodobě lavíruje na hraně volitelnosti, ale straně zachraňuje mediální tvář nepříliš přesvědčivý výsledek v Praze. Hnutí STAN je stále stranou starostů, které spojuje především značka. A největší překvapení jsem si nechal na konec – Piráti. Pirátská partaj dokázala, že umí mandáty obhájit tam, kde je získala před 4 lety (zejm. Mariánské Lázně) a hlavně ukázala, že dokáže oslovit liberální a protestní středové voliče, což Pirátům dává slušnou šanci do evropských voleb.
Konečné výsledky voleb jsou součtem mnoha faktorů. Nejde jen o programy, kandidáty či volební kampaně. Výsledky ovlivňují i takové okolnosti, jako je počasí ve volební dny, velikost písma na hlasovacích lístcích či rozpoložení komise při sčítání. Proto v tomto článku se zabýváme otázkou, zda by některé problémy, které volby do zastupitelstev obcí cyklicky provází, nezasluhovaly větší pozornost.
Volební systém
Největším problémem je samotný volební systém. Je alarmující, že drtivá většina občanů přesně neví, jak se dochází ke konečným volebním výsledkům a jak byly jejich hlasy započítány. A ze své zkušenosti mohu potvrdit, že vyšší vzdělanost toto negativum příliš neovlivňuje, jelikož i vysokoškolsky vzdělaní lidé často žijí v omylech a mýtech, které nemají s realitou nic společného. Design a volební mechanika je zkrátka příliš komplikovaná na to, aby občané skutečně problému porozuměli, proto musíme do budoucna zjednodušovat.
Druhá dimenze problému je v tom, že všechna města volí dle stejného mustru nehledě na jejich velikost. Z hlediska volební mechaniky neexistuje racionální důvod, proč by 15 voličů Vysoké Lhoty (nejmenší obec v ČR) mělo hlasovat stejným způsobem jako 918 640 Pražanů. Nebudeme si nic namlouvat, ve velmi malých obcích do 1000 obyvatel volební soutěž téměř neprobíhá, spíše jde o to, aby se znovu našel člověk, který postaví jedinou kandidátku. Tento případ nastal v 1606 obcích, což je zhruba čtvrtina všech. Poměrný volební systém zde zcela ztrácí smysl, jelikož není zkrátka co poměřovat. Naproti tomu volby v Praze či Ostravě skutečně připomínají malé parlamentní volby, kdy je několik desítek kandidujících subjektů a kampaň si nezadá s tou celostátní. Zde je současný systém v pořádku (až na některé aspekty, viz níže).
Z výše uvedeného vyplývá otázka, zda v malých obcích (např. do 5000 obyvatel, které v ČR tvoří drtivou většinu) by se výsledky neměly určovat dle většinového volebního systému (kdo získá nejvíce hlasů, vládne další 4 roky). Debata na toto téma zatím neběží.
Podoba volebních lístků
Druhým, a ještě méně pochopitelným průvodním jevem českých voleb je podoba volebních lístků. Chápu, že stát má zájem na co nejjednodušším provedení za co nejmenší peníze, ale současné grafické zpracování je z uživatelského hlediska katastrofa.
Tím nemyslím, že mi vadí byrokratická strohost, ale nepochopitelné upozaďování důležitých údajů před těmi nepříliš potřebnými. Nejdůležitější údaj – kolik se volí zástupců v dané obci – je nesmyslně uveden malým písmem v levém horním rohu lístku, což zejména slabozrakým občanům může působit problémy. Důsledky jsou dalekosáhlé. Jelikož v komunálních volbách má volič tolik hlasů, kolik se volí v konkrétní obci zastupitelů, může křížkovat jednotlivé kandidáty. Běda však, když zakřížkuje byť o jednoho kandidáta více, poté je celý lístek neplatný. Grafické zvýraznění důležitých údajů odpovídající 21. století spolu s jasnějšími pokyny bez byrokratického jazyka by zachránily nejeden propadlý hlas.
Proces sčítání
Zjišťování volebních výsledků v komunálních volbách je bez diskuze peklo. Vzhledem k velikosti volebního lístku ve velkých městech jako Praha, kdy lístek připomíná průměrně velký výtisk denních novin, je následné sčítání pomalé a jeho kvalita kriticky závislá na pozornosti komise. Připočtěte bezbřehou nudu, kterou lidé v komisi po 2 dny zažívají a touhu „mít to rychle za sebou“, a máte výbušný koktejl volebních nepřesností.
Problémem se zaobíral politolog Tomáš Lebeda, který svým výzkumem zaměřeným na volební chyby a podvody ukázal, že pokyny ČSÚ ke sčítání jsou rozdílně interpretovatelné. Proto navrhuje přesný sled kroků, aby nebylo místo pro kreativitu sčítací komise. Toto bych označil za nutné minimum.
Současný systém „tolik hlasů, kolik zastupitelů“ není prostě stavěn na papírovou podobu. Nejjednodušší by samozřejmě bylo zavedení internetových voleb, kdy by volební aplikace sama upozornila voliče, že takto upravený hlas je neplatný či by prostě neumožňovala udělení více hlasů, než je povoleno.
Druhou možností je použití optických skenerů ve volebních místnostech. Výhodou tohoto řešení je fakt, že stále existují volební lístky, které jde v případě pochybností ručně přepočítat. Kdyby ČR používala sčítací skenery, odpadlo by zdlouhavé manuální sčítání a počet chyb by se výrazně snížil. Také by přístroj v případě neplatného hlasu voliče upozornil na chybu, kterou by mohl opravit, jako např. při volbách v Londýně.
Interpretace výsledků
Když už je odvoleno a komise posílají jakž takž správné volební výsledky do ČSÚ, nastávají žně všelijakých analytiků, kteří se snaží výsledky ve více jak 6 000 obcích nějak interpretovat. A tady je největší kámen úrazu, jelikož existuje jen málo takových, kteří dokáží data správně použít.
Problém je už se samou volební účastí. Konečné číslo uváděné ČSÚ 47,34 % nevypovídá vůbec o ničem, jelikož průměr za všech 6241 obcí, kde probíhaly volby, je silně ovlivněn výsledky z malých obcí, kterých je prostě většina. Číslo je tak příliš optimistické. Když přijde 10 z 20 voličů v Horní Dolní, hned máme 50 % a číslo se jako 1/6241 započítává do průměru. To, že v Praze byly 492 035 občanům volby úplně šumák, už číslo tolik nereflektuje. Volební účast zcela ignoruje velikost obce a počet voličů v ní.
Podobný problém máme se získanými hlasy. Zde je situace ještě zapeklitější. Nejenže obce mají jiný počet obyvatel, a tudíž také oprávněných voličů, ale každý volič má také jiný počet hlasů. Volič na vesnici s malým 5členný zastupitelstvem má 5 hlasů. Pražan bydlící na Praze 10 jich má 110 (65 ve volbách na magistrát a 45 pro volby do městské části). Jeden Pražák se tedy přibližně rovná 22 voličům z nejmenších obcí. Interpretaci výsledků ještě ztěžuje fakt, že volič nemusí využít hlasy všechny. Jeden Pražák, který využije všechny hlasy, může představovat 110 voličů, kteří z nějakého nepochopitelného důvodu vždy kroužkují jen jednoho kandidáta a ostatní hlasy nechávají ostentativně propadnout.
Tento fakt způsobuje, že strany úspěšné ve velkých městech mají vyšší zisky hlasů než ostatní. Dobře je to vidět na celostátních výsledcích Pirátů. ČPS letos získala 8 410 203 hlasů (z toho polovinu jen v Praze), což je o 6 841 144 více než v roce 2014 (1 569 059). Z těchto čísel by neznalý člověk logicky očekával, že se počty pirátských zastupitelů také zvýšily zhruba 5krát. Bohužel od reality nemůžeme být dál. Z 29 zastupitelů získaných v roce 2014 to Piráti letos dotáhli na 358 křesel (tj. více jak 12krát více). Divné? Nikoliv. Pouze nelze srovnávat počty hlasů, jelikož o ničem nevypovídají. To je celé.
Dobré vodítko ale neposkytují ani informace o počtu získaných mandátů. Každému je jasné, že zisk mandátu v Praze, Brně či Ostravě je pro každou partaj cennější než 10 zastupitelů v Horní Dolní. Konečné interpretace médií (ČT bohužel nevyjímaje) tento fakt zcela ignorují. Pak můžeme slyšet, že vítězem voleb je KDU-ČSL, která ve volbách získala nejvíce zastupitelů (3645). To je sice dle dostupných dat pravda, ale už neříkáme, jaké zastupitele KDU-ČSL konkrétně má. A jelikož uspěla hlavně v malých a středně velkých obcích, může být počet obyvatel, kteří zastupitelé za KDU-ČSL reprezentují, být roven nebo dokonce menší než u Pirátů, kteří sice mají jen 358 křesel, ale ovládli Prahu a mají primátora. Šílené? Nikoliv.
Navíc počty zastupitelů neříkají nic o reálném vlivu partaje, jelikož její zastupitelé nemusí být součástí vládních koalic na radnicích. Ale to by bylo pro novináře i diváky příliš složité, proto všichni budeme dál žít v přesvědčení, že KDU-ČSL je komunálním leviatanem.
Jak je vidět, interpretace výsledků v komunálních volbách je opravdu oříšek, proto nedejte na mediální zkratky.
