Po tři dny (27. – 29. března 2013) projednával Nejvyšší soud Keňské republiky dvě podané stížnosti na neregulérnost průběhu voleb a porušování volebního zákona. Po dva dny se konala veřejná slyšení, 29. 3. soud zpracoval rámcový nález a v sobotu 30. 3. jej vyhlásil. Veřejná slyšení (hearings) bylo možno sledovat po oba dny v přímém televizním přenosu.
Obsah stížností
První petici (stížnost) obsahující tvrzení o „tainted election“ podal k Nejvyššímu soudu neúspěšný prezidentský kandidát a předseda volebního uskupení Koalice pro reformy a demokracii – Coalition for Reforms and Democracy (CORD) Raila Odinga. Požadoval, aby soud vydal nález o rozsáhlém porušování zákona v průběhu všeobecných voleb a nutnosti jejich opakování. K porušování volebního zákona docházelo zejména: nedodržováním časového rozvrhu (některé volební místnosti byly pozdě otevřeny a naopak předčasně uzavřeny), machinacemi se sadami volebních lístků (někteří voliči obdrželi více sad), chybami v registraci a sčítání hlasů (Počet registrovaných voličů byl nižší než počet skutečných voličů, nepoměr mezi počtem hlasů podaných pro prezidentské kandidáty a kandidáty volené do dalších pěti funkcí, kdy např. pro prezidenta hlasovalo 12,3 mil. voličů, pro guvernéry jen 10,6 mil.).
Metoda sčítání hlasů nebyla transparentní, dle ústavy a volebního zákona měly být hlasy povinně sčítány elektronicky, což bylo podmínkou nezpochybnitelnosti výsledků. Při manuálním sčítání hlasů byly uměle ubírány hlasy podané pro CORD a přidávány koalici Jubilee vedené U. Kenyattou. Výsledky voleb byly vyhlášeny předčasně, aniž bylo možno je všemi dostupnými způsoby ověřit. Nezávislá volební a okrsková komise IEBC byla za provedení a bezchybný průběh voleb zodpovědná, nebyla však schopna dodržet procesy a procedury v souladu s ústavou a zákony. R. Odinga požadoval provedení forenzního auditu elektronického sčítacího systému.
Argumenty a požadavky
Před soudem obhajoval stížnost právník CORDu G. Oraro. Uvedl, že IEBC založila další registr voličů, obsahující mezi 31 až 36 tisíci jmen. Z tohoto tajného registru byly přičteny dodatečné hlasy U. Kenyattovi ve volebních obvodech v Rift Valley, Meru a Kiambu. Přenos hlasů nebyl povolen, docházelo však k němu a voliči přistupovali k urnám v jiných volebních obvodech než v těch, kde byli registrováni. G. Oraro mj. požadoval, aby do vyřešení otázky pravomocné volby prezidenta a viceprezidenta nebyly konány ustavující schůze nižších politických orgánů. Základním požadavkem CORDu bylo vydání nálezu o opakování všeobecných voleb ve veřejném zájmu.
Nestěžoval si pouze Odinga
Druhou stížnost podala nevládní organizace Africog (Africa Centre for Open Governance) v souvislosti s kolapsem elektronického systému registrace a sčítání hlasů. Manuální sčítání neodpovídá požadavku transparentnosti, bylo provázeno hrubými chybami nevylučujícími podezření, že bylo zmanipulováno. Jako důkaz uvedla případ volebních obvodů Nyeri a Bometu, kde byly na místě vyhlášeny výsledky odlišné od těch, které zveřejnila IEBC. Již v předvečer sčítání byli pozorovatelé (včetně zástupců amerického Carterova střediska) vyhnáni ze sčítacího střediska IEBC v Nairobi a jejich místo zaujali nepovolaní, označovaní Africog jako „agenti“ volebních uskupení. Základním požadavkem bylo vydání nálezu o rozporu metody sčítání hlasů se zákonem.
Průběh posouzení stížností Nejvyšším soudem
Šestičlenné kolegium Nejvyššího soudu ve svém nálezu formulovalo čtyři otázky a odpovědi:
1. Byli U. Kenyatta a W. Ruto právoplatně zvoleni a prohlášeni prezidentem a viceprezidentem?
2. Byly volby svobodné, spravedlivé, transparentní a důvěryhodné?
Na tyto dvě otázky byla dána kladná odpověď.
3. Měly být neplatné hlasy zahrnuty do konečného součtu?
Otázka byla zodpovězena záporně: neplatné hlasy neměly být zahrnuty do celkového počtu hlasů za účelem zjištění, zda jeden z kandidátů obdržel více než 50 % hlasů voličů (započtení rozhodlo o vítězi již v prvním kole voleb).
4. Jaké závěry, rozhodnutí a doporučení by měl soud na základě projednání stížností vydat?
Na odpověď je nutno vyčkat do poloviny měsíce dubna, kdy uplyne zákonem povolených 14 dní od vyhlášení sumárního nálezu. Zveřejnění podrobného nálezu by mělo obsahovat odůvodnění, jak byly vyřešeny jednotlivé body stížností na základě posouzení důkazů, výkladu ustanovení zákona apod. Není jasné, zda Nejvyšší soud vyhodnotil stížnosti jako obsahující dostatečně pádné důkazy ospravedlňující žádost stěžovatelů o opakování voleb. Další otázkou je, jak soudci definují „svobodné, spravedlivé, transparentní a důvěryhodné volby“ – kde se nachází hranice mezi porušením zákonů a zmanipulováním voleb? Je pravděpodobné, že soudci rozhodovali na základě premisy odpůrců (vítězů voleb Jubilee) o nutnosti zdrženlivosti a zodpovědného posouzení ekonomických a politických dopadů případného rozhodnutí o opakování voleb.
Dojmy poučeného laika
I pouhý poučený laik sledující přímý televizní přenos slyšení před keňským Nejvyšším soudem se nemohl ubránit následujícím dojmům vztahujícím se k procesní stránce posouzení podaných stížností:
a) Nejvyšší soud projednával petice v režimu časové tísně („time constraints“), což navodilo dojem formálnosti;
b) v průběhu slyšení nebyli povoláni žádní svědkové, Nejvyšší soud projednával pouze affidavity, tj. písemná podání stěžovatelů a odpůrců;
c) kolegium Nejvyššího soudu bylo šestičlenné, nebylo dodrženo tradiční pravidlo lichého počtu členů (dlouhodobě chybí místopředseda);
d) nejvyšší státní zástupce vystupoval jako „přítel soudu“; k jednání naopak nebyly přizvány renomované nezávislé instituce Law Society of Kenya či Katiba Institute;
e) keňský list Standard následně přinesl zprávu, že Nejvyšší soud odmítl přijmout rozsáhlý důkazní affidavit CORDu čítající 839 stran textu, údajně obsahující podrobné údaje o porušování volebního zákona ze 122 volebních obvodů, neboť nebyl „vyžádán“ a vzhledem k časové tísni ho nebylo možno projednat. Dle předsedy Law Society of Kenya jde o významný negativní precedens pro další volby.
Závěr
R. Odinga se ve svém prohlášení ze dne 30. března podřídil verdiktu Nejvyššího soudu a odůvodnil je nutností zachování politické stability a klidu v zemi. Dle zasvěcených jsou však jeho volební fondy na rozdíl od finančních prostředků Jubilee plně vyčerpány a rozjezd další volební kampaně v případě úspěchu stěžovatelů u Nejvyššího soudu by byl nereálný.
U nezaujatého pozorovatele nemohl nevzniknout dojem, že projednávání stížností Nejvyšším soudem bylo od počátku vedeno snahou zajistit v zemi „mír za každou cenu“ („peace at all cost“). Přímý televizní přenos zdokumentoval zájem předsedy Nejvyššího soudu Williho Mutungy nebudit vášně ani přehnaná očekávání a zároveň vyhovět formálním požadavkům na projednání stížností vyplývajícím z volebního zákona. Elektronický prvek jednání je možno spatřovat snad pouze ve skutečnosti, že se předseda vyzbrojil iPadem a používal jej namísto papírového dosier, čímž se mu ovšem průběžně dařilo narušovat funkčnost ozvučení v jednacím sále.
Paralelně s projednáváním stížností na neregulérnost průběhu voleb a neplatnost výsledků ve dvou dnech (27. a 28. 3.) již v celé zemi probíhaly inaugurační slavnosti a přísahy guvernérů a členů shromáždění hrabství. 28. 3. se v Nairobi uskutečnila ustavující shromáždění nového parlamentu o 349 poslancích a 67 senátorech a téhož dne zvolily obě komory parlamentu svá vedení.
Nesporným pozitivem byl relativně klidný průběh všeobecných voleb, kdy o vítězi nerozhodovaly pěsti a zbraně. Na druhé straně, vezmeme-li v úvahu, že dle údajů časopisu Economist měla IEBC k dispozici na volby rozpočet 226 mil. USD, tedy 16 USD na jednoho voliče (v USA se volí za méně než 1 USD na voliče, v Ugandě za 4 USD, v Ghaně dokonce pouze za 0,70 USD), můžeme volby hodnotit jako nevyužitou šanci jak vzhledem k možnosti prokázat vyspělost keňské demokracie, tak i prověření funkčnosti a výhodnosti elektronických volebních systémů a nástrojů. Nyní se už já i vy můžeme společně těšit na hodnocení postupu „africké demokracie“ vpřed ze strany nezávislých mezinárodních institucí.
Prezidentská inaugurace se bude konat dne 9. dubna 2013 na stadionu v Moi International Sports Center v nairobské čtvrti Kasarani.
Pozn. redakce: Autorem příspěvku je zahraniční spolupracovník e-politics.cz.
