Vnitropolitický konflikt z roku 2013 započal jako důsledek etnického soupeření. Nejvyšší představitelé znepřátelených skupin patří k dvěma největším kmenům. V roce 2010 vyhrálo volby v Jižním Súdánu SPLM v čele se Salvou Kiirem Mayarditem. Ten pochází z největší etnické skupiny Dinka. Bývalý viceprezident Machar, který v prosinci 2013 odstartoval ozbrojený odboj, je Nuer. R. Machar má bohatou povstaleckou minulost: na počátku 90. let 20. Století mimo jiné vytvořil odštěpeneckou skupinu z SPLM. Jeho stoupenci v nynější armádě SPLM-IU [1] většinou patří k Nuerům.
Propuknutí bojů
Novému vyhrocení konfliktu v Jižním Súdánu předcházela politická krize. Spouštěčem bylo odvolání Machara z funkce viceprezidenta dne 23. července 2013. Na konci téhož roku (konkrétně 16. prosince 2013) vydali prezident Kiir a ministr zahraničních věcí Benjamin oficiální prohlášení, že bývalý viceprezident R. Machar se se svými jednotkami pokusil o vojenský převrat. Ten sice následně oznámil, že se bude ucházet o úřad hlavy státu ve volbách v roce 2015, zjevně se však nehodlal spokojit s využitím standartních politických prostředků. Boje eskalovaly naplno.
I když bylo 23. ledna 2014 v Addis Abebě uzavřeno příměří mezi oběma bojujícími stranami, boje neutichly. Hlavní srážky se přelévaly na území 4 federálních států[2]: Unity, Jonglei, Upper Nile a Central Equatoria. Obě strany kromě teroru vůči obyvatelstvu postupovaly v obsazování ropovodů a ropných polí. Dne 1. února přijal R. Machar zástupce agentury Reuters. Prohlásil, že vojenská situace je patová především proto, že na straně Kiirových vojsk stojí ugandské intervenční síly. Požadoval propuštění svých vězněných stoupenců, zatčených v prosinci 2013 po vypuknutí bojů v hlavním městě. Klíč k řešení situace spatřoval v ustavení dočasné vlády, která by zemi dovedla k řádným volbám.
Zpráva OSN z května 2014 popisovala případy zabíjení civilních osob, útoků na nemocnice, kostely a humanitární mise. Proto Rada bezpečnosti OSN rozhodla o změně zaměření mise UNMISS [3] na ochranu civilních osob. Navíc do konfliktu zasáhly pravidelné jednotky ugandské armády. [4]
Obasanjova komise
V březnu 2014 Africká unie vytvořila historicky první komisi ke zkoumání zločinů proti lidskosti a předložení návrhů na zklidnění situace (Commission of Inquiry on South Sudan), v čele s bývalým nigerijským prezidentem O. Obasanjem. V období 2014–2015 bylo v Addis Abebě jednáno pod patronací IGAD (Inter-Governmental Authority on Development), který hrozil sankcemi afrických států vůči znepřáteleným frakcím. Jejich vyhlášení bylo však na konci roku 2014 odloženo na neurčito, jelikož byl konstatován pokrok ve sbližování obou znepřátelených skupin.
Podstatné otázky zůstávaly otevřené. Ani jedna strana nebyla ochotna vzdát se ozbrojených sil. Jednání tedy potvrdilo zachování „dvou armád“ po celou dobu přechodného období (cca 2 a půl roku). Dále nebyla jasná podoba sdílení a výkonu moci, tj. dělba pravomocí mezi prezidentem a viceprezidentem, předsedou vlády, plus různě byly formulovány plány na federalizaci země.
Pokračování příště.
Pozn. redakce: Autorem článku je zahraniční spolupracovník e-politics.cz.
[1] The Sudan People’s Liberation Movement-in-Opposition (SPLM–IO), též SPLA-IO.
[2] Z celkových deseti.
[3] United Nations Mission in the Republic of South Sudan
[4] Příchod ugandských jednotek o síle 2000 mužů do země byl tajen. Stejně tak odchod z Boru na konci října 2015 (kontingent byl vyslán Y. Musevenim na podporu S. Kiira) byl výsledkem insolvence oficiální vlády. Jednoduše řečeno, za intervenci nebylo již čím platit. Ústup jednotek provázelo násilí a vyostření sporů o půdu a dobytek. Uganďané (konkrétní viníci, podíl vojska či řadových obyvatel hraniční oblasti stanoven nebyl) údajně podnikali výpady asi 3 km do hloubky na území Jižního Súdánu v oblasti Magwi county, terorizovali místní obyvatele a kradli jejich majetek. Ugandští vojáci měli hájit především ekonomické zájmy, Uganda (Y. Museveni) vždy podporovala boj Jihu o vznik vlastního státu.
