UPDATE (3): Korespondenční volby v Rakousku: jazýček na vahách?

Update 3 (5. 12. 2016)

V opakovaném 2. kole z neděle 4. 12. 2016 zvítězil s konečnou platností Alexander Van der Bellen s 53,8 % hlasů. Kandidát Zelených získal o 221 375 hlasů více než ve zrušeném 2. kole. Naopak Norbert Hoffer nedokázal udržet zisk z minulého kola a ztratil 95 993 voličů (celkem 46,2 %). Opakování voleb na základě stížnosti FPÖ tedy způsobilo, že většina rakouských občanů znovu a s větší převahou zvolila liberálního kandidáta. Volební účast byla oproti zrušenému 2. kolu o 1,5 % vyšší (tj. 74,2 %) a voliči také odevzdali méně neplatných hlasů (původně 3,6 %, nově 3,2 %). Prezidentský mandát Bellenovi vyprší v roce 2022.

Update 2 (3. 7. 2016)

Ústavní soud 1. 7. 2016 rozhodl, že zhruba s 78 000 hlasy bylo manipulováno v rozporu s volebním řádem. Z důvodu malého rozdílu mezi vítězem a poraženým soud nařídil 2. kolo prezidentských voleb opakovat. Datum nového hlasování je stanoveno na 2. října 2016. Předseda ústavního soudu Gerhart Holzinger řekl: „Je jasné, že ve většině případů k manipulacím ani k nestandardním postupům nedošlo. Avšak volební řád musí být dodržován bezezbytku.“ [Troianovski 2016] Odcházející prezident Heinz Fischer bude do opakování 2. kola nahrazen kolektivním orgánem prezidentů (prezident + 2 zastupující prezidenti) Národní rady (Nationalrat). Pikantní je, že jedním z prezidentů Nationalrat je poražený Norbert Hofer.

Update 1 (14. 6. 2016)

Předseda Svobodných Heinz Christian Strache podal ve středu 8. 6. 2016 ústavní stížnost na průběh voleb, podle které mělo dojít k předčasnému sčítání korespondenčních hlasů v několika okrscích (viz zápis). Ačkoliv kladné posouzení by nutně neznamenalo opakování voleb, na konečné výsledky si budeme muset ještě dnů počkat. Ústavní soud má na posouzení stížnosti jeden měsíc.

***

Výsledky rakouských prezidentských voleb budou dlouhou dobu předmětem politologických rozborů a výzkumů. Krom hlavního tématu polarizace rakouského elektorátu v médiích rezonoval ještě jeden prvek volebního klání – institut korespondenčních voleb. Podívejme se na praxi našich jižních sousedů trochu podrobněji.

Co, kdy, proč a jak?

Od roku 1989 mohou korespondenční hlasování využít všichni občané Rakouska v parlamentních, prezidentských a evropských volbách plus v národních referendech nezávisle na tom, zda jsou v zahraničí či nikoliv [1]. Volič se musí zapsat v místě svého bydliště do speciálního volebního seznamu. Tato registrace platí 10 let a lze vyřídit skrze e-mail (ukázka registračního formuláře). V okamžiku oficiálního vyhlášení voleb mohou voliči zasílat hlasy komisím do místa jejich registrace.

Rakousko používá standardní dvou-obálkový systém, kdy vlastní hlas je zalepen v hlasovací obálce a svrchní obálka pak slouží k doručení. Hlas je platný, pokud je doručen volební komisi do 17:00 volebního dne (většinou neděle). V průměru korespondenční hlasování využívá 1/6 rakouských občanů.

Každý hlas se počítá

Oproti minulým volbám v roce 2010, kdy nezávislý Heinz Fischer v 1. kole doslova smetl ostatní kandidáty, byla letos situace daleko složitější. Z prvního kola vzešli dva kandidáti: favorit FPÖ Norbert Hofer s 35,1 % hlasů a nezávislý Alexander Van der Bellen s 21,3 %. Ostatní kandidáti ukrojili z odevzdaných hlasů poměrně velkou část [2]. Ve 2. kole, které proběhlo 22. 5. 2016, vyhrál nezávislý kandidát a člen Zelených Van der Bellen o 31 026 hlasů (tj. 0,6 %; viz obrázek a tabulka níže).

O infarktové finále se postarali voliči hlasující poštou, jelikož všechny korespondenční hlasy byly sečteny až v pondělí odpoledne.

Volím z domova!

Letošní volby se také vyznačovali tím, že téměř 1/5 voličů hlasovala poštou. Je důležité upozornit, že pouze zlomek korespondenčních hlasů přišel ze zahraničí. Z dat rakouského statistického úřadu (Bundesanstalt Statistik Österreich) vyplývá, že voličů v zahraničí bylo přihlášeno pouze 42 830 osob (tj. 0,7 % oprávněných voličů). Tito rakouští občané pobývají v zahraničí dlouhodobě, přičemž mohou volit jak korespondenčně, tak mohou využít hlasování na zastupitelských úřadech. S ohledem na počet korespondenčně odevzdaných hlasů (1. kolo 641 975 hlasů, tj. 14,7 %; resp. 885 437 hlasů, tj. 19,1 % v kole druhém) je jasné, že expaté hráli ve výsledku pouze minimální roli [BMI 2016]. Z dlouhodobých statistik vyplývá, že korespondenční volba je u Rakušanů stále oblíbenější.

Výsledky s odstupem

Zajímavý je i samotný výsledek voleb, kde na první pohled můžeme vidět několik anomálií. První je počet neplatných hlasů. Velmi těsný výsledek v poměru k relativně vysokému počtu neplatných hlasů ihned zažehl dohady o manipulacích. Pokud se však podíváme na výsledky prezidentských voleb dvě dekády zpátky, vidíme, že objem neplatných hlasů [3] byl letos nejnižší za posledních 20 let (viz graf) [data BMI 2016].

Příčiny poměrně vysokého počtu neplatných hlasů nejsou zcela jasné, ale pravděpodobně někteří voliči v minulých letech obcházeli volební povinnost ve Vorarlbergu (do 2004), v Tyrolsku (do 2002), ve Štýrsku (do 1993) a v Korutanech (do 1993) tím, že do urny vhodili prázdnou obálku [Hoffman, León, Lombardi 2016]. Nárůst neplatných hlasů po roce 2004 můžeme interpretovat tak, že oponenti Heinze Fischera raději volili cestu účasti a neplatného hlasu. Tato praxe je jedním z důvodů, proč je Rakousko zemí s jednou nejvyšší volební účastí v Evropě.

Druhým zajímavým momentem je distribuce hlasů v 1. a 2. kole. Druhého kola zúčastnilo o 271 329 voličů více (tj.+ 4,3 %) než kola prvního. Dochází tak k mobilizačnímu efektu dvoukolového systému, který můžeme pozorovat např. ve francouzských prezidentských volbách [4]. Ve zkratce dochází k přelivu voličů od nepostupujících kandidátů a k mobilizaci voličů, kteří se 1. kola vůbec neúčastnili. Zatímco vítěz prvního kola N. Hoffer dokázal ve druhém kole přilákat pouze 723 487 voličů (tj. + 14,6 %), jeho oponent A. Van der Bellen svůj zisk za prvního kola více jak zdvojnásobil (+ 1 341 266 voličů, tj. + 29 %).

Pokud se podíváme na celkový objem odevzdaných korespondenčních hlasů, můžeme vidět, že i kdyby všechny takto odevzdané hlasy byly pro kandidáta Zelených, vítězství by slavil H. Hofer. Za vítězství Van der Bellena tak mohou spíše voliči nepostupujících kandidátů než prostředek, jakým odevzdali své hlasy.

Zdroje

Bundesministerium für Inneres (2016): „Bundespräsidentenwahl 2016 – Zahl der ausgestellten Wahlkarten für den ersten Wahlgang.“ link

Hoffman, M., León, G., Lombardi, M. (2016): „Compulsory Voting, Turnout and Government Spending: Evidence from Austria.“ Working Paper No. 22221. National Bureau of Economic Research: Cambridge (MA). link

Prosser, A., Krimmer, R., Kofler, R. (2015): „Current State of Public Internet Elections.“ e-Voting.at. link

Troianovski, A. (2016): „Austrian Court Orders Rerun of Presidential Vote: Constitutional Court found irregularities in May 22 poll.“ The Wall Street Journal. publik. 1. 7. 2016. link