e-politics.cz

IT zakázky – nejen české prokletí

Help us if you can!
Help us if you can!

O českých přehmatech, ať už z neznalosti nebo kvůli účelovým manipulacím, ve státních IT zakázkách toho bylo v posledních měsících napsáno dost. Ale potýkají se se stejnými problémy i ostatní státy a jaký je jejich recept na úspěšnou IT zakázku v mantinelech původního budgetu?

Letem soc-IT světem

Nejprve se zhrozené oči počítačově gramotných občanů a především státních zaměstnanců nestačily divit při zavádění nového systému pro výplatu sociálních dávek. Výplaty se začaly zpožďovat, lidé si stěžovat a pracovníci kolabovat (i když to ministr Drábek s klidnou tváří popřel, podle zdroje z ředitelství ÚP se opravdu zhroutila pracovnice úřadu ve Štětí). Za chybu managementu ministerstva, který předraženou zakázku nedostatečně smluvně ošetřil (firma, jež získala zakázku, byla Fujitsu – její subdodavatel Vítkovice IT Solution, s vazbami na osoby kolem ministra, zajišťuje externě provoz systému), nakonec trpěli důchodci a postižení a samozřejmě padaly hlavy nevinných a kompetentních pracovníků, kteří na blamáž s novým systémem upozorňovali. Další museli za Drábka hodit hlavu na špalek (např. Alena Králová a další), aby bylo na oko patrné, že jde jen o selhání jednotlivců a aby předseda vlády lidově řečeno „nedělal tlaky“.

Když Drábkovy voskové perutě konečně roztály…

Jiná IT zakázka, kauza náměstka Vladimíra Šišky (mj. zaváděl i nový systém pro ÚP) a systému IBM na výplatu sociálních dávek, pak definitivně srazila Drábkovi vaz, i když se jako obvykle tvářil, že je jen otázkou času, než se vše usadí. Nám nezbyl Drábek, ani lepší systém –  jen ty sockarty zůstaly a i když momentálně probíhá ping pong mezi novou ministryní práce a předsedou vlády o jejich osudu, úřady práce stále bombardují občany pobírající jakoukoliv dávku dopisy vyzývajícími k urychlenému vyzvednutí karty. Jediným vítězem je zde Česká spořitelna a všemi, kdo prohráli, jsou opět „překvapivě“ lidé pobírající sociální dávky a důchody (k nejnovějším zkazkám z MPSV a Hospodářské komory patří příprava nové karty zaměstnance, která by měla údajně šetřit náklady na komunikaci úřadů se zaměstnavateli).

Nečekáš na pracáku? Čekej alespoň na registru!

Mediálně vděčnou kauzou se nedlouho po nesnázích na ÚP stal i solidní průšvih s novým registrem vozidel. Na to, že pokud dojde ke spuštění systému k datu uvedenému ve smlouvě, systém bude nefunkční, upozorňoval už měsíc předem týdeník Respekt. Zpětné čtení článku je strašidelnou, skoro doslovnou předpovědí událostí, jež nás čekaly. Po typickém počátečním chlácholení ze strany ministra dopravy Dobeše a „hrdinském“ kladení hlavy pod gilotinu, pokud systém nebude fungovat tehdy a tehdy, se nakonec ukázalo, že zakázka od začátku do konce probíhala jak je na ministerstvech běžným zvykem: dodaný systém firmy ATS-Telecom je několikrát pomalejší, nespolehlivý, ale přitom drahý a jeho oprava nebo údržba smluvně neošetřená.

Není náhodou elektronizace o tom, že to má být ve výsledku levnější a rychlejší? Ále, co vás nemá…

Mezitím se pravidelně vracela na stránky tisku kauza IZIP, která by se dala shrnout do příběhu o tom, jak si dva europoslanci (Cabrnoch a Ouzský) a statisté dosazení do dozorčí rady VZP (Marek Šnajdr) vymysleli zajímavý byznys se státní podporou. A pokud by byznys nevyšel, potečou peníze alespoň z arbitráží vedených proti ČR přes švýcarské firmy. Ani nemá cenu připomínat, že podobný systém na zadávání zdravotní dokumentace, komunikace pojištěnce s pojišťovnou aj. má ve funkční verzi skoro každá menší pojišťovna a rozhodně nestála skoro miliardu korun (např. mluvčí OZP Mario Böhme hovoří o nákladech včetně licencí ve výši 8 milionů korun za jejich systém/703 000 pojištěnců z nichž 100 000 využívá elektronickou identitu). Osobně jsem po této kauze byla ráda, že mě tehdy maminka od VZP odhlásila, pominu-li fakt, že dnes když lékařům ukáži kartičku své nové pojišťovny, jsou o poznání lépe naladění.

Existuje v ČR zahraniční IT lobby?

A teď se dostaneme k celé šíři problému – je naprostá neschopnost orientace v IT zakázkách českou doménou nebo dokonce specifikem této konkrétní vlády a manifestací propojení politiky s byznysem? Objem milionů utopených v IT je spíše otázkou rozvoje byznysu s ICT technologiemi obecně – soukromá sféra již své ICT většinou vyřešené má, ve státní správě naopak zbývá spousta prostoru a dostatek evropských peněz. Ročně se v lukrativním odvětví podle Unie ICT zbytečně proinvestuje 35 miliard korun ze 100 miliard ve státních zakázkách. Připomeňme pro vyváženost selhání minulých vlád – nedotažená byla koncepce financování datových schránek, systém pro SZIF od SAP atd. Nynější vláda měla tedy spíše talent nakumulovat do krátkého období mnoho kauz a to ještě takových, které občané na vlastní kůži pocítili – nechodili peníze od státu, výprava na registr vozidel byla ještě horší „fackou do obličeje“ pracujícímu občanovi a o IZIPu by vlastně ani nikdo nic vědět nemusel, kdyby do programu nezačali strkat nos reportéři z ČT. Každopádně si nefungující projekt zaplatíme tak jako tak; to jedna z mála těch drobných jistot v našem státě. A už se objevila další libůstka: zadání veřejné soutěže o návrh „Hospodárné a funkční elektronické zdravotnictví“, vypsané Ministerstvem zdravotnictví ČR, která obsahuje dle odborníků značné množství nejasností, chyb, skrytých rizik a zavádějících požadavků. Vítězem soutěže za půl miliardy (s příspěvky z EU) se stal Microsoft a systém by měl být spuštěn v lednu 2014.

S projekty MV ČR v oblasti eGovernmentu to rovněž nevypadá na čistou práci a zjednodušení jednání s úřady formou základních registrů (které také výborně fungují, že?) nebo elektronických voleb se nemusíme dočkat bez staré známé pachuti „cinknuté“ zakázky. Na konci února začala protikorupční policie šetřit pět IT tendrů právě na vybudování základních registrů v rámci eGovernmentu. Detektivům se nezdály zakázky zadané společnostem Adastra, Asseco Central Europe, AutoCont CZ, ICZ a Ness Czech. Vyšetřování bylo nakonec odloženo.

Ale je to jen česká vláda, která má máslo na hlavě? Podívejme se, jak se s pastí zvanou IT zakázky popasovaly vlády v zahraničí.

Ani anglický gentleman neumí s počítačem

Dokonce i takový vzor vyspělé demokracie jako Velká Británie má s nepovedenými IT zakázkami své zkušenosti. Penězožravým molochem se stal projekt na elektronizaci zdravotních záznamů anglické Národní zdravotní služby, k jehož spuštění mělo dojít v roce 2005. Projekt měl původně spolknout asi šest miliard liber, ale po letech drahých přípravných opatření, která stála skoro 13 miliard, bylo od projektu loni upuštěno (nepřipomíná vám to výše uvedený záměr elektronického zdravotnictví v ČR?). Důvodem pro vyhození miliard za britské IT zakázky je podle expertů netransparentnost, laickost úředníků, neexistence nezávislé certifikace a samozřejmě fakt, že toto progresivní odvětví je momentálně nejlákavější oblastí pro vytřískání peněz ze státu. A každý to ví – ví to i IT lobby v ČR.

Britská vláda proto chtěla nastoupit cestu razantní změny v přístupu k veřejným zakázkám, a to zavedením centralizovaného systému. Podařilo se a celkový objem úspor doposud činí 800 milionů liber. Všechny veřejné zakázky v hodnotě nad 10 tisíc liber jsou od roku 2011 zveřejňovány na vládním portálu. Zde jsou publikovány obchodní příležitosti s tří až pětiletým výhledem a o změnách v plánu jsou podnikatelé ihned informováni. Cílem britských úřadů je celý proces od definitivního vyhlášení zakázky až po oznámení firmy, která tuto zakázku získala, zkrátit na 120 dnů. Momentálně je ovšem v této vyspělé zemi na pořadu dne skandál generálů britské armády, kteří za úplatek dohazovali zbrojní zakázky soukromým firmám.

U našich západních sousedů v Německu se na problém IT zakázek zaměřili optikou předchozí rozsáhlé odborné a veřejné oponentury. Zní to jako fráze, přitom pouze malý pokus přiblížit se této tezi v ČR by zvýšil důvěryhodnost v prostředí zadávání zakázek o několik úrovní a dal pod pokličku nahlédnout i občanům, dřív než si přečtou o dalším vládou sponzorovaném IT skandálu v novinách.

Nadějný recept made in USA?

Ale i země zaslíbená, inovativní USA, přišla o miliardy ve státních IT zakázkách. Rozsah vládních zakázek v USA představuje 200 mld. USD ročně a vypisují je federální vláda a agentury na státní, regionální i lokální úrovni. Pravidla pro vypisování veřejných zakázek se mohou u různých agentur a jednotlivých států lišit, ale obecně platí, že na státní zakázky nad 25 tis. USD je zpravidla nutno vypsat výběrové řízení. Na oblast IT byly ovšem standardní postupy krátké a poučená vláda začala řešit neprůhledné prostředí podivných penězovodů legislativními úpravami – konkrétně zavedením informační povinnosti v roce 1996, kdy jsou zprávy o realizaci IT projektů předkládány přímo Kongresu. Obzvláště účinný byl „False Claims Act“ nekompromisně postihující neoprávněnou fakturaci a odměňující whistleblowery. Organizačně zavedla vláda na základě tzv. E-Goverment Act z roku 2002 pozici vrchního šéfa pro IT, jemuž jsou podřízeni všichni ředitelé pro informatiku na amerických vládních úřadech. Průběh IT zakázek je možno sledovat na http://www.itdashboard.gov/, který iniciovala Obamova administrativa.

Co však teď nejvíc pálí představitele USA a Kanady jsou obavy z přístupu čínských firem ke státním zakázkám (např. Haiwei a ZTE) a snaží se vůči nim uplatnit doložku o národní bezpečnosti ve smyslu ohrožení komunikačních systémů v zemi a hackerství.

Co na to IT dodavatelé?

Změna v atmosféře zakázek může přijít zejména od velkých zahraničních korporací, kterým jejich pozice na burze a vnitřní kodexy nedovolují podílet se na korupci. Po snahách např. IBM a Cisca korumpovat představitele států třetího světa mnozí přijali americký Foreign Corrupt Practices Act, zakotvující obecnou praxi jednání, která nesmí být překračována, pod hrozbou tvrdých rozsudků soudů v domovské zemi – tedy v Americe. Ale co země působnosti? Vyplatila by se zahraničním firmám na českém trhu státních IT zakázek poctivost nebo by si ani neškrtly? Toto dilema se často řeší formou „lokálního partnera (zde se opět obloukem vracíme k začátku článku o zakázce Fujitsu na systém pro výplatu sociálních dávek), který převezme know-how a mnohdy i personál hlavního dodavatele a jenž hlavně není vázán žádnými kodexem fair play. Další metodou je, že zastřešující firma najímá „konzultanty“, kteří tedy nejsou přímo jejími zaměstnanci a pokud se vyskytne nějaký zádrhel např. při vyjednávání všimného, lze to svalit na onoho detašovaného konzultanta a firma je z obliga.

Zatímco píši tento článek, v ČR se začal vyšetřovat IT tendr Lesy ČR a my se už dnes můžeme vsadit, jak dopadnou plánované IT zakázky pro Českou poštu.

Rubriky článku:

Mohlo by Vás zajímat

Korespondenční hlasování: na volební frontě klid
Když jsme se před 3 lety věnovali tématu korespondenčních voleb, situace okolo návrhu Marka Ženíška vypadala nadějně. V tuto c...
Definitivní konec elektronických voleb v Japonsku
Obec Rokunohe v prefektuře Aomori jako poslední radnice v Japonsku ukončila testování DRE terminálů a od letošních voleb znovu...
Perspektivy e-democracy (II.) Výhody a rizika
Hlasujme z domova! Pokud pomineme volby pomocí elektronických volebních kiosků s personalizovanými kartami, které pomáhají spí...
Co je to e-democracy? (V.) e-petice a Public Petitions C...
Elektronická petice (e-petice) je systém používaný občany ve Skotsku, který umožňuje předložit petici prostřednictvím speciáln...
Co je to e-democracy? (II.) Optimisté
„Abychom se vyhnuli nesprávnému východisku, je potřeba mít na paměti, že a) demokratický ideál nedefinuje demokratickou skuteč...
KOMENTÁŘ: Volební povinnost v ČR, krize demokracie vyřeš...
S blížícími se volbami do Evropského parlamentu se již tradičně objevuje oblíbené téma povinné volební účasti v České republic...