Stávající polský prezident Andrzej Duda se na obhajobu mandátu jistě těšil. Průzkumy mu přisuzovaly solidní, mnohdy více než dvojnásobný náskok před nezávislým kandidátem Szymonem Hołowniou či lidovcem Władysławem Kosiniak-Kamyszem. Jenže 10. května zvítězil úplně někdo jiný – koronavirus. Kvůli pandemii musely být volby posunuty a nepomohlo, že se vládní strana Prawo i Sprawiedliwość (PiS) snažila ve spěchu prosadit volby poštou. Koketování s korespondenčními volbami u severních sousedů skončilo fiaskem, odložením-neodložením voleb a vzájemným obviňováním mezi vládou a opozicí.
Bezprecedentní kroky
Tisíckrát ohraná floskule, že pandemie koronaviru zasáhla všechny sféry lidské existence, v případě voleb platí dvojnásob. Svátek demokracie shlukování lidí jaksi vyžaduje, což z epidemiologického hlediska vytváří nebezpečné situace. Odstrašujícím příkladem může být Francie, která ještě 15. března nechala proběhnout první kolo místních voleb, to druhé ale prezident Macron vzhledem k vysokým počtům obětí odložil na neurčito. Krom polských prezidentských a francouzských místních voleb byly v Evropě posunuty patery volby parlamentní, 10 místních nebo regionálních hlasování a 4 celostátní referenda. Ve srovnání s Evropou by tak odložení hlasování v Polsku nebylo nic neobvyklého.
Problém byl ale v tom, že Jarosław Kaczyński chtěl volby uspořádat stůj co stůj. Jednak kvůli tomu, že současnému prezidentu v srpnu vyprší mandát a dlouhý odklad by mohl způsobit ústavní krizi, kdy vládnímu táboru nebude mít kdo krýt záda z Královského hradu, a také volby v termínu by ukázaly, že polský stát si umí poradit i v krizovém období. Oboje se však příliš nepovedlo.
Polsko, podobně jako Česká republika, neumožňuje jakoukoliv formu distančního hlasování, tudíž neexistují prováděcí zákony a tím méně dostatečně zažitá praxe, jak korespondenční volby vlastně provést. Kroky polské vlády tak mohou být odstrašujícím příkladem, jak korespondenční volby opravdu nepřipravovat.
Buldozer jménem polská vláda
Zvláštní bylo samotné nastavení korespondenčního hlasování. To, že by celostátní volby prvního řádu měly proběhnout pouze skrze poštu, je velmi, velmi neobvyklá záležitost. A to nejen na evropské poměry. I ve státech, kde je distanční korespondenční volba povolena každému jednotlivému voliči (tzv. all-postal-voting), stále existuje možnost odevzdání hlasu ve volební místnosti či jiné volební techniky (např. volby v předstihu, odevzdání hlasu po internetu, telefonem či volbou v zastoupení). A to vše kvůli tomu, aby nedošlo k přetížení poštovních služeb. V zemi, kde je 30 milionů oprávněných voličů a neexistuje zkušenost s distribucí hlasovacích lístků, je takové řešení hodně odvážné.
Druhým problémem bylo to, že v Polsku, stejně jako v ČR, neexistuje centrální elektronický seznam voličů. Stát, potažmo polská pošta, která měla hlasování organizovat, vlastně ani nevěděla, komu a kam volební lístky doručit. Pošta proto 23. března zaslala nepodepsaný e-mail všem polským starostům se žádostí o osobní data voličů v jejich obci. Formát žádosti a hlavně to, že citlivá data měla být zaslána zpět v nezaheslovaném .txt souboru, vzbudil nevoli a způsobil vlnu žalob kvůli nedodržování GDPR. Takový postup byl problematický o to více, že v té době neexistovala platná právní úprava, která by poště dávala taková oprávnění.
Z legislativního hlediska to vládní většina vyřešila 6. dubna přijetím nového zákona, který však narazil v senátu, kde má převahu opozice a horní komora tak plně využila 30denní lhůtu na projednání zákona, tak i u členů nejvyššího soudu, kteří upozornili na to, že změna volebního kodexu je možná jen půl roku před konáním voleb. Do toho všeho se 30. dubna část kandidátů vyslovila pro bojkot. Zákon o korespondenčním hlasování prošel schvalovacím kolečkem až 7. května, tedy 3 dny před plánovaným hlasováním.
Řešení hodné krále Šalamouna
Vzhledem k problémům vláda korespondenční volby 10. května odpískala, ale to také proběhlo poměrně kuriózním způsobem. Jelikož volby v Polsku odložit lze pouze a jedině za nouzového stavu, který zatím vláda nevyhlásila, volby tuto neděli formálně proběhly, ale stát je vzhledem ke koronavirové krizi neuspořádal. Následně nejvyšší soud by měl takové volby zrušit, jelikož voliči nemohli hlasovat, a tak budou moci být předsedou Sejmu vyhlášeny nové.
Polský stát si tak pomohl poměrně krkolomnou kličkou, která navíc nemusí být ústavně zcela v pořádku. Korespondenční volby defacto neodpískal, akorát si udělil více času na dopilování samotného procesu a také asi doufá, že do nového termínu epidemie opadne a voliči budou moci do volebních místností osobně. Vzhledem k profesionalitě příprav bude takové řešení asi nejbezpečnější.
