V poslední době se rozhořela debata o spravedlivosti českého volebního systému. Hlavně malým stranám vadí disproporce, kdy dostávají za více hlasů méně mandátů než strany velké (podrobněji o tématu ve článku Volby po pirátsku).
Dnes se na český volební systém podáváme z trochu jiného úhlu. Jeho specifická konstrukce totiž nabízí několik možností, jak si vstup do parlamentu trochu ulehčit. Proto dnešní článek berte jako návod pro nové strany, jakou strategii použít, aby nováčci při vynaložení nejmenšího úsilí získali co nejvíce křesel. Všechny kroky jsou samozřejmě legální, ale jak se říká, když chce člověk uspět, je třeba jít štěstíčku trošku naproti.
Nezbytná ingredience
V první řadě budete potřebovat silnou podporu, kterou si jen tak z prstu nevycucáte. Strašák 5% uzavírací klauzule je přeci jen vysoká laťka. A o kolika hlasech se vůbec bavíme?
To záleží na volební účasti. Samozřejmě čím méně přijde voličů k urnám, tím lépe. V posledních volbách hranice pro vstup do poslanecké sněmovny činila 253 037 hlasů, což je 3. nejmenší počet v dosavadní historii ČR. Nejtěžší to měli nováčci v roce 1996, kdy pro postup do skrutinia potřebovali celých 302 961 hlasů, za což mohla tehdejší vysoká účast 76,41 %. Dnes už jsou naštěstí občané apatičtější, takže se nenadřete tak jako v devadesátkách.
Onu magickou 5% hranici obejít nelze. Klauzule se počítá za celou ČR, tudíž je na první pohled jedno, zda zlanaříte několik pražských čtvrtí, nebo rozbijete hlavní stan v určitém kraji. Dobrá kampaň a dostatečné množství přesvědčených voličů je zkrátka vše.
Kam voliče poslat?
Předpokládejme, že potřebných 260 000 voličů vám na 100 % přislíbilo svůj hlas. Navíc se většina zavázala, že pro vstup vaší nové strany udělají úplně všechno. Jakou volební strategii by měl zodpovědný vůdce zvolit v parlamentních volbách roku 2017, aby se mu podpora přetavila v co nejvíce křesel?
Rozhodně to bude chtít voličské průkazy, trochu čachrů a nějaké to cestování. Amatér by si řekl, že nejlepší bude, když všech 260 000 voličů pozve do nějakého velkého kraje, jako je Praha, Jihomoravský či Středočeský, jelikož se tam rozděluje nejvíce mandátů. A kde se rozděluje hodně křesel, tam poslanci jen poprší.
Tato logika se nabízí jako první, nicméně poslat voliče na jedno místo nedává moc smysl. I kdyby všichni podporovatelé si zařídili voličský průkaz a podle instrukcí najeli např. do Jihomoravského kraje, kde by mezi sklenkami špatného ryzlinku (placeného nejspíše z vaší kapsy) taktéž odvolili, nejvyšší zisk mandátů by činil 9 křesel z 23 rozdělovaných. A to je kraj s největším počtem mandátů. V jiných krajích získáme maximálně 8 křesel a poslat všechny do kraje Karlovarského, kde bychom za 260 000 hlasů získali umouněných 5 křesel, nedává smysl už vůbec. Sice bychom sebrali v tomto neutěšeném koutu republiky mandáty všechny, ale pět je stále jen pět.
Takže síly rozdělit a půlku pozvat do Prahy a půlku třeba do Brna? To také není nejlepší varianta, jelikož i touhle promyšlenou strategií se znovu dostaneme na 9 křesel (4 v Praze a 5 v Jihomoravském kraji). Ani jiné varianty se čtvrcením svých oddaných voličů příliš nefungují. Tudy cesta nevede.
Nejlepší a optimální cesta je riskantní, ale odvážným štěstí přeje a cesta odvážného jest také velmi účinná. Rozdělte voliče na 14 různě velkých skupin. Cíl je, abychom do každého volebního obvodu poslali jen tolik voličů, kolik je jich potřeba na získání posledního rozdělovaného mandátu, jelikož tak nám propadnou pouze stovky hlasů. Všech 260 000 voličů s volebními průkazy rozdělíme podle velikosti obvodů. Jelikož našich 260 000 příznivců je více, než potřebujeme na zisk posledního mandátu v každém kraji, můžeme zbytek rovnoměrně rozprostřít tak, jak je uvedeno v tabulce níže, čímž si výsledek pojistíme.
V den voleb naši fanatičtí voliči udělají přesně to, co jsme jim řekli. Díky dobrému rozvržení sil ve všech 14 obvodech naše strana „ukradne“ poslední přerozdělovaný mandát. Komu, to ukazuje sloupec „mandát od“. Náhoda tomu chtěla, abychom poškodili hlavně ANO (5 mandátů), TOP 09 (2 mandáty), KDU-ČSL (2 mandáty), STAN (2 mandáty), ODS (1 mandát) a Piráty (1 mandát). Pravice a ANO budou asi zuřit, ale což.
Tímto odvážným a velmi nepravděpodobným postupem jsme za nejhorší výsledek ze všech stran postupujících do skrutinia (5,14 %) získali slušných 14 mandátů a necháváme za sebou strany, které dostaly i o 30 000 hlasů více. Navíc se dotahujeme na ČSSD a KSČM s podporou téměř dvojnásobnou.
Co tento příklad ukazuje? Že v současném volebním systému je důležitá nejen výše volební podpory. Do konečných výsledků promlouvá také to, jak má konkrétní strana rozložené voliče.
Novým subjektům bych tedy doporučil pořádně počítat. Vzhledem k tomu, že volební účast je posledním desetiletí poměrně stabilní (60,84 % v roce 2017, 59,48 % v roce 2013 a 62,6 % v roce 2010), všehoschopní voliči a trocha kouzlení s volebními průkazy může udělat divy. Chce to jen správně odhadnout, jaká je nejmenší meta. A kdo zná nejmenší metu, ten je vítěz.
