V afrických zemích se stává pravidlem, že ústava je pokládána ze velmi flexibilní dokument, který je modifikován jen proto, aby se vedoucí představitelé států udrželi u moci.
Letos v květnu a v červenci se podobnou cestou vydalo středoafrické Burundi, které tak následuje nedávný příklad Ugandy.[1]
Dne 17. května 2018 proběhlo v Burundi referendum k ústavní reformě. Pro schválení změn se vyslovilo 73,24 % hlasujících při 96,24% účasti. Nová ústava vstoupila v platnost 7. června 2018 podpisem prezidenta Pierra Nkurunziza, kterému původní úprava příliš nevyhovovala. V čem spočívají hlavní změny ústavy, která byla revidována již v letech 2005 a 2009?
- Mandát prezidenta republiky byl prodloužen z 5 na 7 let s tím, že funkci prezidenta může zastávat jen dvě volební období za sebou (článek 97 revidované ústavy). Původně volební období prezidenta byly 4 roky, v roce 2009 změnou ústavy prodlouženo na 5 let, kdy mělo Nkurunzizovi končit první čtyřleté volební období. V roce 2015 bylo uspořádáno sporné, v zahraničí kritizované a opozicí bojkotované referendum, které schválilo možnost třetího volebního období pro Nkurunzuziho až do roku 2020.
- Byla zrušena funkce dvou viceprezidentů a ponechána funkce pouze jednoho viceprezidenta (kterou by měl zastávat představitel opozice) a zavedena opět funkce předsedy vlády, kterou by měl zastávat představitel politické strany s většinou v Národním shromáždění (články 93 a 94). Viceprezident je jmenován prezidentem po předchozím schválení kandidatury Národním shromážděním a Senátem hlasujícími odděleně, a to za podmínky získání absolutní většiny hlasů v obou komorách (článek 123). Předseda vlády je rovněž jmenován prezidentem po předběžném schválení Národním shromážděním za stejných podmínek jako viceprezident. Prezident jako hlava státu předsedá radě ministrů (článek 110) a předseda vlády je šéfem vlády (článek 129). V podstatě jsou ale viceprezident a předseda vlády pouze pomocníky prezidenta, i když prezident jmenuje členy vlády na návrh předsedy vlády a po konzultaci s viceprezidentem (článek 109).
- Byl zvýšen limit minimálního věku pro prezidentského kandidáta z 35 na 40 let (článek 98).
- V ústavě je nově obsažena možnost obnovení monarchie v Burundi[2] za podmínky souhlasu občanů v referendu. Politické strany, které usilují o obnovení monarchie mírovou cestou, mají tak právo na svoji existenci (článek 4). V současné době žijí v zahraničí pouze sestry posledního krále z tutsiovské dynastie Ntwero (více než osmdesátileté, ale s početným potomstvem). Monarchistické sentimenty jsou občas ventilovány také ve Rwandě a v Ugandě, ale v současných podmínkách nemají šanci na realizaci. Monarchistický článek ústavy je možné chápat jako potenciální varování opozici a jako případná hrozba, že by se k moci opět dostaly tutsiovské královské dynastie v Burundi a Rwandě (Nkurunziza je příslušník většinového hutuovského etnika).
Za pozitivní můžeme označit zachování ustanovení ústavy o garantování etnické rovnováhy v orgánech státní správy, legislativy, soudnictví, ozbrojených silách a policejních složkách, což v afrických reáliích slouží především jako prevence státního převratu či vyprovokování genocidy, které byly v burundské minulosti poměrně časté. Ve vládě, v Národním shromáždění a i v soudnictví mají Hutuové garantováno 60 % míst, Tutsiové 40 %, ženy pak 30% podíl. V Národním shromáždění a Senátu musí být také 3 místa alokována pro minoritní etnikum Twa (Pygmejové). V Senátu musí být stejný počet Hutuů a Tutsiů, tj. každá provincie musí být zastoupena po jednom senátorovi z obou etnik. V ozbrojených silách a bezpečnostních složkách musí mít Hutuové a Tutsiové po 50 % s tím, že velitelé obou složek musí být z různých etnik. Je potřebné uvést, že Hutuové tvoří 85 % obyvatelstva, Tutsiové 15 % and Twa 1 procento. V souladu s článkem 289 revidované ústavy Senát po uplynutí pěti let vyhodnotí, zda stále zachovávat či prodloužit ustanovení o zastoupení etnických kvót v legislativě, exekutivě a soudnictví.
Při vyhlášení účinnosti revidované ústavy 7. června 2018 prezident Nkurunziza chtěl vyvrátit podezření, že je nová ústava šita jemu na míru. Proto oznámil, že nehodlá v roce 2020 kandidovat znovu. Pravděpodobně nechtěl dát za pravdu svým kritikům, že chce zůstat u moci až do roku 2034. Pro pochopení burundské reality je nutné uvést, že po vyhlášení „revidovaných“ ústav se začíná počítat od nuly. To znamená, že na stávajícího prezidenta se pohlíží jako by už formálně nesloužil 2 volební období. Navíc Nkurunzizova Národní rada pro obranu demokracie, mající většinu v parlamentu, může požádat prezidenta, aby se v zájmu „dalšího rozkvětu země“ obětoval a znovu kandidoval. K tomu bude přirozeně potřeba další změna ústavy.
V dalším článku se zaměříme na ústavní změny na Komorských ostrovech.
Autorem příspěvku je zahraniční spolupracovník e-politics.
[1] Změny ugandské ústavy, přijaté parlamentem 20. prosince 2017 a podepsané prezidentem Musevenim 27. prosince 2017, mimo jiné zrušily věkový limit 75 let pro kandidáty na funkci prezidenta. Umožňují tak Musevenimu kandidovat opět v roce 2021, kdy mu bude 77 let a završí úctyhodných 35 let u moci.
[2] Zrušena vojenským převratem v roce 1966 a svržený král Ntare V. zavražděn o 6 let později.
