Ani po sedmi měsících od podepsání mírové dohody ARCISS (26. 8. 2015) nedošlo v Jižním Súdánu k vytvoření stabilní přechodné vlády. Termín jejího ustavení již není optimisticky posouván dopředu, ale spíše se propadá do vzdálených a mlžných dálek.
Pokrok ani o krok
K 7. lednu 2016 se soupeřící strany dohodly na rozdělení vládních křesel a 22. téhož měsíce se začaly scházet vyjednávací týmy obou stran (advance teams). 11. 2. 2016 prezident S. Kiir svým prezidentským dekretem 60/2016 jmenoval R. Machara do funkce prvního viceprezidenta (Vládu mají tvořit prezident, první viceprezident, viceprezident, 30 ministrů a 8 náměstků ministrů, přičemž Národní zákonodárné shromáždění má nově mít 400 poslanců.). 26. 2. 2016 oficiálně navštívil hlavní město Jubu v zájmu podpory mírového procesu generální tajemník OSN Ban Ki Moon.
Doposud však nedošlo k rozmístění jednotek obou stran v hlavním městě Jubě, které by měly být zárukou dodržování a naplňování dohod (opozice dodá 1400 vojáků a 1500 policistů, vládní strana 3500 vojáků a 1500 policistů).
Hlavní představitelé soupeřících stran nadále vystupují s kontroverzními prohlášeními. R. Machar požaduje ustavení demilitarizovaných zón v Jubě a všech městech Jižního Súdánu. Chce však, aby jeho jednotky byly separátně zachovány po dobu nejméně 18 měsíců, soustředěny v kasárnách a aby jejich ubytování, žold a veškeré náklady platilo mezinárodní společenství. Pod záminkou ohrožení své bezpečnosti (jednotky jeho tzv. osobních strážců nebyly zatím do hlavního města dopraveny) odmítá přiletět do Juby a situaci komentuje z útočiště v Addis Abebě.
S. Kiir stále prosazuje vlastní prezidentský dekret 36/2015 obsahující ustavení 28 států na území Jižního Súdánu, jehož samotné vydání bylo porušením dohod ARCISS. Na konci října 2015 se za částečného utajení (informace unikly až po měsíci a půl) začaly ugandské jednotky o síle 2000 mužů stahovat z místa svého působení v Boru (kontingent byl vyslán Y. Musevenim na podporu S. Kiira). Stažení jednotek není signálem stabilizace, ale následkem insolvence oficiální vlády. Jednoduše řečeno, za intervenci nebylo již čím platit. Ústup jednotek provázelo násilí a vyostření sporů o půdu a dobytek, Uganďané (konkrétní viníci, podíl vojska či řadových obyvatel hraniční oblasti stanoven nebyl) údajně podnikali výpady asi 3 km do hloubky na území Jižního Súdánu v oblasti Magwi county, terorizovali místní obyvatele a kradli jejich majetek.
Od 12. 3. 2016 jsou hlášeny útoky vládních jednotek na síly ozbrojené opozice zejména v oblasti severního Bahr el Ghazal. Oficiální vládní místa mlčí, může jít o strategii postupného zatlačování či likvidaci opozice, získání kontroly a zajištění si lepších pozic před rozhodující etapou politických jednání.
Aktuální prohlášení opozičního hnutí
Roste nespokojenost vůdců rozrůzněných opozičních jednotek hlásících se volně k Macharově skupině, kteří nebyli přizváni do budoucí přechodné vlády. Symptomaticky k 1. 3. 2016 vyhlásil generálmajor M. Teny (původem Nuer, Unity State, Leer county), že opouští SPLM-IO a zakládá vlastní hnutí pod názvem National Resistance Movement/Army (NRM/A), ustavené na vojenském principu (generál je předsedou i nejvyšším velitelem). 14. 3. 2016 se v Kampale nechal slyšet, že pro Jižní Súdán by byla vhodným řešením přímá správa (trusteeship) OSN v čele s bývalým botswanským prezidentem F. Mogae, jenž stojí v čele Jednotné monitorovací a hodnotící komise (Joint Monitoring and Evaluation Commission, JMEC) mající dohlížet na naplňování mírových dohod ARCISS. Jeho hnutí požaduje v přechodné vládě funkci premiéra, neboť Teny si nepřipouští pochybnosti o důležitosti svého zastoupení v nejvyšších patrech politiky.
Zemí kráčí genocida
Společná zpráva OSN a Amnesty International o současné situaci v Jižním Súdánu zveřejněná 11. března 2016 rozsáhle dokumentuje stav probíhající genocidy obyvatelstva. 17 % populace se stalo vnitřními vyhnanci či exulanty, desetitisíce lidí byly vyvražděny. Zpráva detailně popisuje situaci zubožených a zoufalých lidí, bez jídla a vody, bez léků či základní zdravotní péče. Lidé utíkají do bažin, před vojáky se skrývají pod vodou a čelí nebezpečí ztráty života buď následkem vojenského násilí, nebo ohrožením ze strany divokých zvířat (krokodýlů, hadů). Rozvrat ekonomiky byl dovršen, nejde jen o hluboký pokles hodnoty jihosúdánské libry (ta nyní poklesla na úroveň černého trhu cca 40SSP za 1 USD), ale o vyschnutí státní pokladny. Neplatí se vojákům, státním zaměstnancům, a tak ti, kteří si mohou vzít své násilím, tak bez ohledu činí. Ve snaze uklidnit vládní (či opoziční) vojáky se prostým lidem krade jejich dobytek, dívky a ženy jsou dávány v plen jako sexuální otrokyně. Zpráva dokumentuje a odhaluje pozadí otřesného případu z října 2015, kdy bylo vládními jednotkami v Leeru zavražděno udušením v uzavřeném kontejneru asi 60 mladých mužů – pastevců za to, že odmítli odevzdat svůj dobytek vojákům.
Z výše uvedených skutečností vyvodíme pouze jeden velmi smutný závěr: lze jen velmi těžko najít alespoň zlomek důkazu o zájmu obou soupeřících stran na mírovém řešení. Obě strany odmítají odpovědnost za genocidu, které se dopouštějí na vlastním obyvatelstvu, pouze se navzájem obviňují. Stávající vláda S. Kiira pravděpodobně systematicky postupuje v zájmu získání kontroly nad situací skrytě vojenskými prostředky, ovšem činí tak na úkor existence a životů prostých obyvatel Jižního Súdánu a prohloubením celkového rozvratu země, již se zavázala spravovat.
Pozn. redakce: Autorem příspěvku je zahraniční spolupracovník e-politics.cz.
