Vnitrostátní boje vypuknuvší v prosinci 2013 v Jižním Súdánu si do současnosti vyžádaly 20 000 mrtvých, uvedly do pohybu 1,8 mil vnitřních vyhnanců a dalších půl milionu běženců vyhnaly do utečeneckých táborů v sousedních zemích. Boje se od počátku soustřeďovaly (a do současné doby neutichly) do tří z deseti států Jižního Súdánu (Unity, Jonglei, Upper Nile). V listopadu 2014 se otevřela další „fronta“ ve státě Central Equatoria (zejména v Nimule), kde se do bojů na straně R. Machara zapojily jednotky Equatoria Defence Forces (EDF) vedené veteránem bojů za samostatnost jižní části tehdejšího jednotného Súdánu generálem Martinem Kenyi. Dle důvěrného jihosúdánského zdroje by 16. ledna 2015 mělo být jednání mezi oběma stranami v Addis Abebě obnoveno.
Zmatek posledních let
Před rokem, 23. ledna 2014, obě znepřátelené strany podepsaly úmluvu o zastavení nepřátelských akcí (Cessation of Hostilities Agreement) včetně ustavení nástrojů kontroly situace (Joint Technical Committee, Monitoring and Verification Mechanism). Kiirova vláda v období ledna až dubna 2014 propustila větší počet vězněných politických odpůrců a předala je do Keni. Byly naplánovány mírové intervence vojenských sil ze sousedních zemí (Keni, Etiopie, Burundi, Rwandy, Djibouti), kromě jednostranné intervence ugandských ozbrojených sil sledujících hospodářské a politické zájmy Ugandy zatím na jednom pozorovacím stanovišti slouží malý kontingent etiopských vojáků o síle 90 mužů.
Od září je připravováno rozmístění 700 čínských vojáků vybavených nejmodernější technikou včetně dronů k ochraně čínských ekonomických zájmů v oblastech těžby ropy. V březnu 2014 vytvořil mechanismus Africké unie (AU Peace and Security Council) historicky první komisi ke zkoumání zločinů proti lidskosti a předkládání návrhů na zklidnění situace na kontinentě (Commission of Inquiry on South Sudan), v jejímž čele stojí bývalý nigerijský prezident O. Obasanjo. Přes tyto pozitivní skutečnosti zpráva OSN o zločinech páchaných oběma stranami konfliktu z května 2014 popisovala případy zabíjení civilních osob, útoků na nemocnice a kostely, humanitární mise, a RB OSN proto na konci května 2014 rozhodla o změně zaměření UNMISS na akce ochrany civilních osob.
Dohoda o nestabilitě
V Addis Abebě byla 9. května 2014 uzavřena další dohoda o pokračování politického dialogu pod patronací IGAD (Inter-Governmental Authority on Development). IGAD ve svých oficiálních dokumentech vyhrožoval sankcemi afrických států vůči znepřáteleným frakcím (viz např. komuniké ze 7. 11. 2014). Jejich vyhlášení bylo však na konci roku 2014 odloženo na neurčito, když byl opatrně konstatován pokrok ve sbližování pozic obou skupin.
Tento „pokrok“ znamená náznak dohody o ustavení přechodné vlády národní jednoty o 27 členech, budoucí zavedení federálního uspořádání (v současnosti existuje administrativně -politické dělení na 10 států, Jižní Súdán však není federací. Rebelové uplatňují označení „units“, jichž má být ustaveno 21). Navrhované ekonomické reformy by měly obsáhnout především využití příjmů z těžby ropy ve prospěch rozsáhlé reformy agrárního sektoru. Opozice však zároveň vychází vstříc zájmům ropných států a slibuje přerozdělení 70% fiskálních příjmů z ropy zpět státům, které ji těží. (Viz Declaration of Principles z prosince 2014, jejíž vyhlášení je úspěchem diplomacie IGAD).
Řešení v nedohlednu
Podstatné otázky však zůstaly otevřené: ani jedna strana není ochotna se vzdát svých ozbrojených sil, jedná se tedy o zachování „dvou armád“ po celou dobu přechodného období (má trvat dva a půl roku); dále není jasná podoba sdílení a výkonu moci, tj. dělba pravomocí mezi prezidentem a předsedou vlády. IGAD navrhuje ponechat ve funkci výkonného prezidenta (S. Kiir) a zavést nominální pozici premiéra vzešlého z opozice (R. Machar). Vyjednavači R. Machara trvají na zavedení pozice předsedy vlády s rozsáhlými pravomocemi. Prostí Jihosúdánci jsou vcelku zajedno v názoru, že funkci je zcela zbytečné zavádět. Volby rozhodnou mezi oběma soupeři a již předem je dáno, že vyhraje ten, kdo má za sebou podporu silného etnického uskupení (tedy spíše S. Kiir). Veřejně se „žongluje“ termínem konání všeobecných voleb (volební komise uvádí datum 30. červen 2015). Situace na jejich konání není zralá, vždyť cca 2,5 miliónu osob se nachází mimo svá sídla a částečně i mimo území Jižního Súdánu. Již neúčast voličů z řad vyhnanců by výsledky voleb zneplatnila.
Důvěrný jihosúdánský zdroj uvedl, že problémem země je to, že obě soupeřící strany disponují dostatečným vojenským vybavením. Obě tak mohou konflikt protahovat a po určitou dobu v zájmu svých politických cílů eskalovat. Vleklý proces politického řešení pak spíše nahrává další dezintegraci Jižního Súdánu a destabilizaci regionu.
Pozn. redakce: Autorem příspěvku je zahraniční spolupracovník e-politics.cz.
