Koalice Pirátů a hnutí STAN: Je opravdu třeba?

Předvolební koalice nemají v české politice dobrou pověst. Stačí si vzpomenout na Čtyřkoalici, tedy spojení KDU-ČSL, Unie svobody, Demokratické unie a Občanské demokratické unie, která se rozpadla dříve, než došlo k ultimativnímu souboji s ODS a ČSSD. Podobně dopadly námluvy KDU-ČSL a STAN v roce 2017. Jistě si pamatujete rozesmátý předvolební spot natočený Filipem Renčem, kde Petr Gazdík a Pavel Bělobrádek připomínají postavy z Bylo nás pět. Jenže KDU-ČSL kvůli nepříznivým předvolebním průzkumům znejistěla, a tak raději projekt s pověstnou lidoveckou odvahou skrečovala.

O to víc zajímavé jsou současné integrační tendence české opozice, které jsou patrně přesvědčeny, že se Andrej Babiše zbaví pouze společnou kandidátkou. Projekty tu máme hned dva: liberálně-středová aliance Pirátů a hnutí STAN a konzervativně-pravicový klub ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Pro nás je zajímavější ta první jmenovaná. Díky transparentnosti Pirátů máme poprvé v historii možnost vidět pod pokličku toho, jak se rodí rozhodnutí vstoupit do předvolení koalice či nikoliv. Co pirátské straníky trápí a kde vidí největší přínosy a rizika spolupráce? O tom je dnešní článek.

Smím prosit?

Volba partnera byla u Pirátů poměrně jednoduchá. V poslanecké sněmovně totiž není jiný subjekt, se kterým by mohli politicky svázat, aniž by to vyvolalo rozpaky. ANO, KSČM, SPD, Trikolóra Klause juniora a ČSSD byly ze hry okamžitě, jelikož jsou buď příliš kamarádští k Andreji Babišovi, či jsou to v očích členské základy ČPS fašisté. Vztahy Pirátů a ODS také nejsou zcela ideální. Piráti tuto pravicovou stranu, která přežila vlastní smrt a nyní se nachází ve Fialově rekonvalescenční fázi, považují za součást establishmentu prolezlého korupcí a klientelismem, se kterým není radno špinit si ruce. Spolupráci s TOP 09 zase brzdí programové rozdíly a také Miroslav Kalousek, který nedokáže překousnout jejich kampaň z roku 2017 s vězeňským autobusem a svoji nelibost vůči pirátským progresivním postojům dává okatě najevo. KDU-ČSL je příliš konzervativní, zejm. v otázkách sňatků homosexuálů a potratů, tady by se společný program rodil těžce.

Pirátům tak zbyli pouze Starostové a nezávislí, poměrně různorodé hnutí, které si zakládá na svém původu v komunální politice a budování značky od spodu nahoru. Mezi Starosty můžeme najít jasné liberály, jako je úspěšný starosta Kolína Vít Rakušan, ale i regionální bosse (Martin Půta) či moravské tradicionalisty (Petr Gazdík). Politicky Starostové tíhnou spíše k pravici doplněné o regionální rozměr a podporu místních samospráv. Výhodou jsou neokoukané tváře a úspěšní komunální politici, kteří se mohou pochlubit konkrétními výsledky a podobně jako Piráti nepatří do celonárodního establishmentu, i když některé jejich struktury již stačily prorůst krajskou úrovní, a to hlavně v Libereckém, Středočeském a Královéhradeckém kraji. Na první pohled to vypadá, že Piráti našli dokonalou nevěstu.

Otázkou však zůstává, proč se Piráti nepoohlídnou mimo sněmovnu samotnou. Spojení s neparlamentním subjektem, třeba s paběrkující Stranou zelených či jinými liberálními a proevropskými subjekty, by mohlo naplnit touhu po spolupráci mnohem jednodušším způsobem. V takovém případě by si Piráti mohli diktovat takřka cokoliv. Nicméně diskuze u Pirátů běží pouze ve směru: „Se STANem, nebo sami?“, což je škoda, jelikož si tak zbytečně zúžili prostor pro diskuzi.

Pirátské orákulum

Je veřejným tajemstvím, že koalici si přeje hlavně nejužší vedení Pirátů v čele s Ivanem Bartošem, jelikož mají se Starosty kladnou zkušenost z parlamentní půdy a Ivan to s Vítkem umí. Aby vedení prověřilo, zda se koalice vůbec vyplatí a aby získalo argumenty před rozhodováním celostátního fóra, nechalo zpracovat Analýzu možných postupů pro volby 2021, což měl být vyčerpávající dokument shrnující pro a proti případné spolupráce, která je veřejně dostupná na Pirátském fóru.

Rozbor se věnuje 7 oblastem: volební potenciál, zkušenosti s dosavadní spoluprací Pirátů a STAN, možné strategie, problematiku kroužkování na kandidátkách, míra programové shody, různé teze ke spolupráci a nakonec také „SWOT analýza.“ Z reakcí Pirátů na fóru můžeme říct, že analýza část straníků rozhodně nepřesvědčila. Při bližším prozkoumání analýzy se všemi veřejnými a neveřejnými přílohami vidíme několik problematických oblastí.

Nepříliš nestranná nestrannost

První zvláštností je samotná forma analýzy. Výstup měli na starosti poslanci Pirátské strany, kteří všichni patří k zastáncům koalice (Mikuláš Ferjenčík, Vojtěch Pikal, Ivan Bartoš, Jakub Michálek a Martin Jiránek). To je přímo ukázkový střet zájmů. Vedení ČPS se tak nemůže divit, že část straníků analýzu považuje spíš za potvrzení správnosti rozhodnutí vedení strany než za vyvážený dokument.

Vzhledem k tomu, že se jedná o nejtěžší a nejdůležitější rozhodnutí Pirátské strany v její desetileté historii (více k očekávání viz níže), rozhodně by bylo na místě vypracování analýzy externím a nezávislým dodavatelem. Šikovný politolog by podobný výstup dokázal zpracovat během měsíce, a to za cenu odpovídající jednomu měsíčnímu poslaneckému platu bez náhrad. Pokud by Piráti poskytli potřebnou součinnost, výsledný dokument by měl mnohem vyšší vypovídající hodnotu, jelikož by vycházel z předem stanovených kritérií a nikoliv z chtěného výsledku, jak je v tomto případě poměrně jasně patrno. Následná DIY oponentura by dodanému dílu jen zvedla jeho vypovídající hodnotu. Šetření na nesprávném místě může být do budoucna problém.

S jednostranným zaměřením souvisí i nastavení SWOT analýzy v sedmé kapitole. Je poněkud zvláštní, že analýza, která má odhalit silné a slabé stránky při rozhodování mezi dvěma postupy, je plně kalkulována pouze na jednu variantu. Na s. 23 analýzy je uvedeno: „Variantu samostatné kandidátky podrobně neřeší, i když v některých bodech drobně naznačuje i její možné výhody či nevýhody.“ Člověku, který má se SWOT analýzou alespoň elementární zkušenosti, musí být jasné, že tady něco nehraje. V situaci, která je ideální v tom, že existují pouze dvě varianty (se STANem, či bez), nedává takové rozhodnutí vůbec žádný smysl. Jsou tak posuzovány pro a proti pouze jedné varianty a občas zmíněna varianta druhá – ovšem mimo analytický rámec.

Část straníků se proti tomuto logicky vystoupila a dodatečně vznikla druhá SWOT analýza (od stejného analytického týmu), která variantu „sami“ již zahrnuje. Ani v tomto případě se nejedná o nestrannou variantu, jelikož pozitiva nulové varianty nejsou paritně rozpracovány tak jako pozitiva varianty koalice a obráceně. Analýza tak zůstává zbytečně vychýlená, což jí ubírá na hodnotě.

Data sem, data tam

Další věcí, při které čtenář zpozorní, jsou použitá data agentury Behavio v první kapitole. Věta: „Vše probíhalo skrz internetový dotazník na online reprezentativním vzorku populace (internet využívá zhruba 83 % všech voličů),“ ukazuje, že Piráti se rozhodují dle zkreslených dat. Nejde o těch 17 %, které průzkum vynechává (a pravděpodobně podíl takových voličů bude ještě vyšší). Problém je hlavně u příznivců STAN, kteří i přes jistou socio-ekonomickou příbuznost nerekrutují ze stejných skupin. Průzkum tedy téměř nepostihuje osoby 65+ a také má nízkou vypovídající hodnostu u lidí v menších sídelních celcích.

Použití výhradně internetového dotazování tak způsobuje, že data jsou příliš optimistická. Navíc je i problém ve struktuře dotazování samotného. Otázka, jaký mám z koalice pocit, přímo vybízí k tomu, abych koalici posvětil, jelikož spolupráce přeci nemůže být nic špatného a nechci být za zpátečníka. Pokud bychom otázky strukturovali trochu důkladněji směrem k neutrálnímu východisku, výsledek by určitě byl méně jednoznačný.

V takové analýze bychom standardně očekávali relevantní průzkum veřejného mínění formou CATI od nějaké agentury z asociace SIMAR, která by vykryla zbývající skupiny respondentů. V kombinaci s daty od Behavio by byl obrázek veřejného mínění mnohem blíže realitě než v tomto případě. Chápeme strážce stranické poklady, jelikož je to nákladná varianta, ale podobné rozhodování nedělají Piráti každou středu, tudíž by se investice v řádech statisíců určitě vyplatila.

Potřebují Piráti STAN?

Nakonec se vracíme k jádru problému: „Se STANem, či sami?“ Analýza říká, že mnohem výhodnější varianta je spolupráce. To je možná pravda, ale pouze za předpokladu, že závěry v ní uvedené jsou správné, o čemž máme vážné pochybnosti.

Zaprvé analýza přeceňuje synergické efekty předvolebních koalic. Žádný takový efekt ve skutečnosti neexistuje. Představa, že když dnes máme v průzkumech 21 % a STAN 11 %, tak můžeme dohromady dát přes 32 % a sejmout Andreje Babiše, je naivní. Krom malé skupiny občanů, kteří si nemůžou vybrat a spojení se STANem jim přijde vhod, tu bude nemalá část nynějších příznivců Pirátů, které koalice popudí a možná odradí. V tak specifické voličské základně jako u Pirátů, která kombinuje počítačové geeky, kryptoanarchisty, ultraliberály s umírněnějšími podporovateli, může být koalice se STAN velký problém, což analýza reflektuje ledabyle. Názor uvedený na obrázku není ojedinělý. Pro značnou část příznivců Pirátů Starostové nepředstavují progresivní stranu ani omylem. Spíše zaprděné starosty z menších měst, kteří by problematiku bezdomovectví a zneužívání sociálních dávek řešili rozhodně jinak než terénní prací a zapojením sociálních partnerů.

Je sice pravda, že „velké množství novinářů, komentátorů, médií i influencerů a opinion makerů hovoří v souvislosti s možným lepším výsledkem ve volbách o potřebě spojení rozdrobených sil opozice do silnějších celků,“ jak uvádí analýza, ale to, že je po koalicích poptávka, ještě neznamená, že voliči konkrétní koalici podpoří. Piráti koalicí pravděpodobně ztratí část zisku mandátů, jelikož některá získaná křesla budou  muset na 100 % přepustit partnerovi (kolik bude záležet na samotné tvorbě kandidátky, což je kritický moment důvěry ve všech stranách, v koalicích ještě kritičtější). To je mimochodem mnohem důležitější efekt než účinky současného volebního systému a použité D’Hondtovy metody.

Podobně jako manželství, kde se lidé dělí o náklady výměnou za společné a někdy i zdlouhavé rozhodování (pokud si manželka pořídí nový Canon EOS R6 na focení cupcakes bez konzultace s manželem, bude to nejspíš problém), i koalice bude znamenat zmenšení vlivu Pirátů jako unitárního subjektu. Piráti sami nebo v koalici mohou reálně urvat 10-18 %. Při současných preferencích logika velí kandidovat samostatně. Tím odpadne problematika programových kompromisů, problém kroužkování na kandidátkách i zodpovědnost za koaličního partnera a jeho potenciální problémy.[1]

Navíc očekávání, že koalice může dotáhnout hnutí ANO a volby vyhrát, se v tuto chvíli zdá vzdálené. Andrej Babiš se může spolehnout na velmi disciplinované voliče, kteří k volbám přijdou, koalice Pirátů a STAN je v tomto ohledu zranitelnější, a to hned několikanásobně. Navíc je tu nevyzpytatelný faktor Zeman, u kterého si nemůže být jist nikdo, jak se zachová. Prezident si evidentně užívá chaos, který v pravidelných intervalech vytváří a představa, že jmenuje vítěze voleb bez okolků, se dnes už jeví jako nepravděpodobná.

Z výše uvedených důvodů jsme přesvědčeni, že vzniklá analýza nereflektuje všechny relevantní negativa případné koaliční spolupráce a okolnosti spíše mluví pro kandidaturu samostatnou. Sílu Piráti musí ukázat sami. To je jediná cesta do Strakovy akademie, aby jejich působení neskončilo na koaličních rozbrojích. A je jedno, zda to bude v roce 2021 či v roce 2025. Piráti ukázali, že v opozici růst umí, takže není důvod si nepočkat.

 

 

[1] V situaci, kdy bylo jedné z hlavních tváří STANu – Martinu Půtovi – obnoveno soudní řízení pro podezření korupce, je koalice odjištěným granátem. Tím víc, když si Piráti zakládají na svém čistém štítě.

Comments

comments

Powered by Facebook Comments

Příspěvek byl publikován v rubrice Andrej Babiš, Česká republika, koalice, Mikuláš Ferjenčík, Piráti, prezident, STAN, volby, volby 2021. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.