Co je to e-democracy? (IX.) Kontrola nad nastolováním témat (agendy) k projednání

Nastolování agendy je v dnešních demokraciích založeno na cyklické volbě volených zástupců. Jelikož jeden cyklus trvá několik let, je občan nucen vybírat z velkého a neurčitého balíku informací (volební program), které priority (agendu) upřednostní před ostatními tématy v nabízeném spektru možností (volební program jednotlivých kandidátů).

Role nových technologií spočívá v přeměně tohoto zavedeného výběru zavedením nových elektronických nástrojů. Obecně jejich vliv můžeme popsat jako zkracování časového úseku, o němž je rozhodováno, a specifikace témat do užších okruhů za pomoci e-konzultace agendy. Definujme si nejdříve konzultaci podle OECD.

„Konzultace je obousměrný vztah, ve kterém mají občané poskytnutu zpětnou vazbu směrem k vládě. Je založena na předchozím vymezení problému, který založen na názorech občanů a vyžaduje poskytování informací. Vlády definují témata konzultace, utvoří sady otázek a řídí proces, zatímco občané jsou vyzváni, aby vyjádřili své názory.“ [OECD 2001] Za důležitý moment musíme považovat to, že občané vstupují do procesu tvorby rozhodnutí velmi brzy, již při formování agendy. Protože podle Dahlova požadavku: „členové musejí mít vyhrazeno právo rozhodovat o tom, jaká témata se dostanou na pořad jednání a jakým způsobem budou projednávána. Díky tomu demokratický proces (…) nebude nikdy uzavřený. Přijatý směr působení vašeho sdružení může tedy být kdykoli změněn, pokud si to jeho členové budou přát.“ [Dahl 2001]

Běžně systém funguje tak, že vláda svoji agendu legalizuje na základě volebních výsledků. Avšak s příchodem moderních komunikačních technologií se prostor mezi vládou a občany postupně zmenšoval, nejprve v dimenzi tiskové (např. novinové platformy s komentáři), poté díky novým možnostem zpracovávání dat v podobě veřejného mínění. Na základě průzkumů veřejného mínění mohly vlády zjišťovat preference i jinými kanály než procentuálním podílem hlasů ve volbách, což v typických případech (zejména v kontroverzních otázkách) vyvolávalo protichůdné tendence: podpora vlády byla stabilní, avšak její agenda se stávala terčem kritiky široké veřejnosti.

Problémem se v 70. letech zabýval německý politolog Horst Rittel. Problematické oblasti při nastavování témat označil jako wicked problems (doslova zlomyslné problémy). Konflikt mezi agendou vytvořenou volenými zástupci a preferencemi občanů charakterizuje „kombinace kontroverzního nebo špatně uchopitelného tématu a relativní politická slabost exekutivního tělesa“. Hlavní Rittelovou myšlenkou bylo přenesení diskuze tématu na občany a její deliberace. Diskuze i případné střety vedené v rámci občanské společnosti mohou účinně nalézt konsenzus protichůdných zájmů bez zjevných a nenapravitelných škod, které by vznikly vládnoucímu tělesu [Rittel, Webber 1974].

Hlavními poznávacími znameními wicked problems při nastavování agendy jsou tyto skutečnosti:

  • Sám problém není v rámci diskuze definovatelný způsobem, aby se všechny zúčastněné strany shodly na tvrzení, že situace je zralá a potřeba řešit.
  •  Jelikož předem není nastaven časový úsek určený pro konzultaci, doba při diskutování problémů se tak může neúměrně táhnout.
  • Není znám jednoznačně dobrý nebo špatný přístup, lepší nebo horší řešení.
  • Je obtížné stanovit objektivní měřítka úspěchu.
  • Na scéně se objevuje silný morální a politický tlak proti selhání, pročež exekutiva se chce vyvarovat již pouhému formulování tématu.

Přenesením diskuze a zapojením občanů však musí vzniknout oboustranná komunikace ručící za to, že řešení nebo možnosti řešení budou veřejně odhaleny a diskutovány. Jinak řečeno, rozhodování určitých témat veřejností podmínku absolutní transparentnosti. Aby diskuze nebyla zbytečně deformována a výsledek skutečně definoval vzniklé téma. Absolutní transparentnost tak je jedním z poznávacích znamení jak informovanosti voličů, tak kontroly nad nastavováním agenty, tak účinnou participací. Nastavená patřičná úroveň problému musí odpovídat jeho povaze. Po definování tématu a jeho prioritnosti se může veřejnost dále podílet na jeho řešení.

Wicked problems jsou popisem politiky využívající a akceptující média, jelikož mediální obraz volených zástupců je stejně důležitý jako procentuální podpora voličů. Druhým pohledem na tutéž věc může být požadavek „rozhodování sporných otázek“. Ačkoliv tato myšlenka je často akcentována v rámci diskuze o alternativních elektronických volebních metodách, její kořeny musíme hledat jinde.

Poprvé požadavek o rozhodování sporných otázek předložil v americkém volebním boji roku 1996 kandidát na prezidenta Ross Perot [Buchstein 2004]. Požadavek zahrnuje využití referend při rozhodování otázek, které jsou podle Reform Party natolik závažné, že na rozhodnutí nemá prezidentská administrativa dostatek legitimity [The Reform Party National Committee]. Ačkoliv byl výrok zamýšlený spíše jako kritika samotného způsobu volby prezidenta USA prostřednictvím volitelů a požadavek přímé prezidentské volby, téma rozhodování sporných otázek je na pořadu pravicových politiků nejen v USA, ale i v Kanadě nebo Itálii.

V každém případě, ať snaha o deliberaci nastolování agendy pramení odkudkoliv, smysl zůstává stejný – alespoň částečné přenesení odpovědnosti za nastolování agendy z exekutivního tělesa na občany. U wicked problems i při rozhodování sporných otázek se jedná o omezený počet témat, které delegovanou diskuzí vykrystalizují do přijatelného kompromisu. Což sice splňuje požadavku většího zapojení občanů, ale pouze v několika specifických oblastech. Přínos nových médií a e-democracy je silným tématem, neboť nové technologie přinášejí své nástroje, které v praktické rovině mohou dopomoci k lepšímu fungování v několika úrovních onoho oboustranného vztahu.

Zmiňovanými úrovněmi v dokumentu OECD [2001] jsou zpětná vazba a zejména konzultace. Zpětnou vazbou se rozumí možnost získávat pozitivní nebo negativní reakce od občanů na základě průzkumů veřejného mínění nebo mediálních rozborů, která nastolování ovlivňuje nepřímo (zprostředkovaně). Ke korekci témat agendy může dojít, ale není řešena legalita přístupů, a tak institucionalizovaný prostředek stále chybí. Naproti tomu konzultace se zaměřuje na obousměrnou výměnu názorů, které se stávají součástí rozhodovacího procesu a priorit agendy. V praxi jsou řešena ustanovováním online diskusních fór:

Issue-based fora mají za úkol definovat téma a znění aktuálního problému. Diskuze selektuje témata podle naléhavosti a po nalezení kompromisní definice tématu a jejich pořadí fóra složí k informování pro již řízenou diskuzi.

Policy-based foraslouží procesu rozhodování (tedy do oblasti účinné participace). Téma již je definováno, nyní se hledá vhodné řešení. V těchto fórech mohou vyjadřovat podporu, nebo naopak návrh odmítat, nebo mohou navrhnout svá alternativní řešení.

O praktických využitích ale zas příště…



Zdroje:

Buchstein, H. (2004): Argumenty proti on-line volbám. In: Globální spravedlnost a demokracie. Praha: Filosofia.

Dahl, R. (2001): O demokracii. Průvodce pro občany. Praha: Portál.

OECD (2001): Citizens as Partners: Information, Consultation and Public Participation in Policy-making. Paris: OECD Publications service.

Rittel, H., W., J., Webber, M., M. (1974): Dilemmas in a General Theory of  Planning. In: Policy Sciences, Vol. 4, Amsterdam: Elsevier Scientific Publishing Company. s. 155-169.

The Reform Party National Committee. Dostupné z WWW: http://reformparty.org/issues/government-ethics/ (přístup: prosinec 2012).

Comments

comments

Powered by Facebook Comments

Příspěvek byl publikován v rubrice e-democracy, informovanost, konzultace, participace, teorie, wicked problems, zpětná vazba. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.