Je dobojováno. Předvolební programy zase nikoho nezajímají, poslanečtí nováčci se snaží zorientovat ve spleti malostranských paláců a nová vláda doufá, že se prezident nebude příliš stavět na zadní při jmenování jednotlivých ministrů. Že tyto volby byly v mnohém přelomové, není třeba široce rozebírat. Sněmovna je poprvé bez komunistů, levicoví voliči nejsou skoro vůbec reprezentováni a liberálové dopadli dost podobně. V neposlední řadě také v dolní komoře Parlamentu zasedne rekordní počet žen, a to celkem padesát. Je to vítězství žen a jak dopadly v povolební rozdávání funkcí, které je nakonec mnohem důležitější než akt zvolení? Na to se podíváme v dnešním článku.
Ženy a kandidátky
Základním předpokladem genderově vyrovnané politické reprezentace v České republice je dostatečné zastoupení žen na samotných kandidátkách. Český volební systém je totiž rigidní v tom, koho může volič favorizovat. To, že volič má pouze 4 preferenční hlasy, způsobuje, že okolnosti, kolik se dostane žen do poslanecké sněmovny, v mnohém závisí na stranách samotných. Kolik žen strany vyšlou do souboje a hlavně na jaké místo na kandidátce je postaví, plně odráží to, kolik je poslankyň nakonec zvoleno. Tudíž v ČR je velmi důležitá podoba startovní čáry.
Na grafu níže vidíme, že počty žen na kandidátkách (modře) pomalu stoupají. Nejnižší počet kandidoval v roce 1996 (20,2 %). Kromě let 2006 až 2013 vidíme stoupající tendenci s vrcholem v letošních volbách (31,6 %). Není bez zajímavosti, že během vlády levice a hnutí ANO počty žen-kandidátek stoupají.
Pokud se podobným způsobem podíváme na volby letošní, tak na kandidátkách měla nejvyšší počet žen koalice PirSTAN (94), následovalo ANO (93) a SPD (89). Koalice SPOLU spíš připomínala pánský klub. Nejprogresivnější rekordman je ale Róbert Šlachta, který se vytasil dokonce s nadpoloviční většinou žen na kandidátce (115; tj. 50,7 %). Jenže všechny tyto počty mají háček, jelikož nic neříkají o tom, kde se ženy na kandidátce vlastně nachází. Mnohem důležitější je průměrná pozice žen, tj. s jakým číslem ženy kandidují a samozřejmě čím vyšší pozice, tím lépe. Z tohoto nejlépe vycházejí ČSSD (průměrná pozice ženy-kandidátky je 13,071) a KSČM (13,320). Levice prostě dává ženám větší šance.
Jenže letošní volby dopadly velmi zvláštním způsobem. Do poslanecké sněmovny se dostaly pouze 4 subjekty (koalice SPOLU, ANO, koalice PirSTAN a SPD) a ty, které si na poměr mezi pohlavími na kandidátkách hlídaly, skončily pod 5% uzavírací klauzulí (ČSSD a KSČM). V současné době tak v poslanecké sněmovně zasedá 50 poslankyň (tj. 25 %), což je nejvíce od roku 1996, ale mohlo být ještě lépe.
Pokud se podíváme na jednotlivé kluby, tak největší podíl žen má koalice PirSTAN (13 žen z 37 poslanců; tj. 35,1 %), následuje ANO (20 z 72; 27,8 %), pak SPD (5 z 20; 25 %) a jako poslední je koalice SPOLU (12 ze 71; 16,9 %). Podíl žen mezi jednotlivými kluby věrně kopíruje rozložení kandidátek, kdy také PirSTAN měl největší podíl žen na kandidátkách a SPOLU nejméně.
Trochu jiný obrázek dostaneme, pokud rozdělíme koalice na jednotlivé poslanecké kluby. První jsou Piráti, kteří mají 2 poslance (Bartoš a Michálek) a 2 poslankyně (Richterová a Kocmanová), což dělá pěkných 50 %. Kyselou porážku od koaličního partnera tak může alespoň trochu přebít to, že splňují svůj vlastní požadavek na rovnoměrnou reprezentaci žen a mužů v politice. Druzí jsou Starostové (11 žen z 33 poslanců; 33,3 %), následuje ANO (20 z 72; 27,8 %), SPD (5 z 20; 25 %), TOP 09 (3 ze 14; 21,4 %), KDU-ČSL (4 z 23; 17,4 %). A titul misogynní poslanecký klub vyhrává ODS (5 z 34; 14,7 %). Jistě není náhodou, že obě strany, které se hlásí ke konzervatismu (KDU-ČSL a ODS), mají podíl žen v poslanecké sněmovně nejnižší. Ve vládě tak prim hraje strana, která má vůbec nejnižší podíl žen v poslaneckém klubu a designovaný premiér se rád chlubí tím, že je konzervativec par excellence. Uvidíme, nakolik tato sněmovna bude pro poslankyně přívětivým místem.
Důležité nejsou mandáty, ale posty
Počty poslankyň jsou ale jen jeden ukazatel toho, jak jsou ženy v nové poslanecké sněmovně reprezentovány. Po volbách totiž dochází k mnohem důležitější fázi – získávání moci, které je manifestováno obsazováním postů. Funkce, které poslankyně mohou získat, jsou dvojího druhu – zaprvé funkce v poslanecké sněmovně, mezi které můžeme řadit funkce předsedy a místopředsedů poslanecké sněmovny – plus předsedu jednoho z 18 výborů. Zadruhé, mnohem zajímavější post ve vládě, kde má žena daleko větší podíl na moci než na místě předsedkyně sněmovny, což je spíše reprezentační funkce. Jak si tedy ženy stojí v současné poslanecké sněmovně a vládě oproti předchozímu volebnímu období?
Začněme poslaneckou sněmovnou. Ve volebním období 2017–2021 nebyla ve vedení sněmovny žádná žena. V tomto volebním období to jsou hned 4 – Markéta Pekarová Adamová (předsedkyně poslanecké sněmovny), Věra Kovářová (1. místopředsedkyně), Olga Richterová (místopředsedkyně) a Jana Mračková Vildumetzová (místopředsedkyně). Poslední místopředseda ještě zvolen nebyl. Ženy tudíž oproti minulému volebnímu období ve vedení sněmovny značně posílily, a to dokonce tak, že mají ve vedení většinu 2 : 1. Jenže pokud se podíváme na vedení výborů, tak ženy oproti minulému období ostrouhaly. Zatímco v období 2017–2021 ženy vedly 6 z 18 výborů, letos to jsou jen 3 (Mandátový a imunitní výbor, Organizační výbor a Výbor pro životní prostředí). V poslanecké sněmovně sice dostaly reprezentativní a hodně viditelné funkce (hl. předsednické křeslo pro Pekarovou Adamovou), ale ve výborech, ve kterých se akumuluje skutečná moc, mají zastoupení o polovinu nižší i přes to, že žen je tentokrát v poslanecké sněmovně více.
Pak tu je nejdůležitější těleso – vláda. Pokud pomineme první Babišovou vládu, která nezískala důvěru, tak v té druhé při jejím ustanovení seděly 4 ženy (Alena Schillerová, Marta Nováková, Taťána Malá a Klára Dostálová), které obsadily ministerstvo financí, průmyslu a obchodu, spravedlnosti a místního rozvoje. Nastupující vláda Petra Fialy má na seznamu celkem tři ministryně, a to Janu Černochovou na ministerstvo obrany, Annu Hubáčkovou na životní prostředí a Helenu Langšádlovou na pozici ministryně pro vědu, výzkum a inovace. V nové vládě tak bude nejen méně žen, ale také dostaly méně důležité resorty.
Pokud to shrneme, příliš optimistický obrázek bohužel nedostaneme. Ačkoliv se do poslanecké sněmovny probojoval rekordní počet žen, které nyní tvoří čtvrtinu dolní komory, ženy získaly pouze reprezentativní funkce a jejich podíl ve vládě se snížil o 25 % s tím, že ministryně dostaly méně důležité posty. Některé (např. Langšádlová) nebudou mít ani vlastní ministerstvo. Voliči ženy v politice chtějí. Jenže pak přichází druhá fáze volebního souboje – boj o moc, kde ženy tentokrát dopadly jak sedláci u Chlumce. Holt když je u moci pravice a konzervativní klika, pak jsou ženy na druhé koleji.
