Občanská válka v Jižním Súdánu: příčiny a důsledky (závěrečná 5. část)

20131223_southsudanLARGEAž po osmi měsících od podepsání mírové dohody ARCISS došlo k vytvoření přechodné vlády.  K 7. lednu 2016 se soupeřící strany dohodly na rozdělení vládních křesel a týž měsíc se začaly scházet vyjednávací týmy obou stran. 11. února 2016 prezident S. Kiir  prezidentským dekretem 60/2016 jmenoval R. Machara do funkce prvního viceprezidenta a následně byla jmenována vláda o obrovském počtu osob.[1]

Po jmenování vlády se situace v zemi se neuklidnila (v únoru 2016 došlo k úmrtím v táboře Malakal a zabití lékařů z organizace Lékaři bez hranic, v březnu k útoku na misi OSN, v dubnu ke vpádu a vraždění v Etiopii v oblasti Gambelly, v květnu k zastřelení slovenské misionářky). Od 7. července se bojovalo v Jubě. Jen o den později došlo ke střetu prezidentské gardy a ochranky viceprezidenta Machara a usmrcení desítek osob. Machar utekl do Kinshasy (Demokratická republika Kongo) a posléze do Chartúmu (Súdán). V srpnu přijala RB OSN rezoluci o navýšení počtu mírových sil UNMISS z původních 13 000 vojáků na 17 000. Mise by měla být tvořena příslušníky armád afrických států s financováním ze strany USA.

Krvavé vyhlídky

Hlavní překážkou stabilizace může být to, že obě soupeřící strany byly schopny obnovit své vojenské arzenály. Mohou tak konflikt protahovat a eskalovat s předvídatelným výsledkem: kompletní dezintegrace Jižního Súdánu a destabilizace celého regionu.

Region východní Afriky se potýká s vyostřením vnitropolitické situace v několika zemích současně: v Demokratické republice Kongo a Středoafrické republice. Přes pokračující vojenské operace v Somálsku se rýsuje nový konflikt, jelikož neshody mezi dvěma křídly somálské vládnoucí strany hrozí přerůst v novou občanskou válku.

Vývoj v Jižním Súdánu znepokojuje nejen sousední země (např. ohrožení ekonomických zájmů a investic keňského soukromého sektoru), ale i významné investory a odběratele súdánských surovin, především Čínu. Sestup Jižního Súdánu do kolotoče násilí, bídy a utrpení je navíc smutnou ranou pro původně zamýšlené rozšíření Východoafrického společenství.[2] Konec občanské války v Jižním Súdánu je v tuto chvíli v nedohlednu.

Konec seriálu. Děkujeme za pozornost.

Pozn. redakce: Autorem článku je zahraniční spolupracovník e-politics.cz.


[1] Vládu tvoří prezident, první viceprezident, viceprezident, 30 ministrů a 8 náměstků ministrů, Národní zákonodárné shromáždění má nově mít 400 poslanců.

[2] Mezinárodní projekt afrických států pro ekonomickou a politickou spolupráci. Dosavadní členové: Keňa, Tanzanie, Uganda, Burundi a Rwanda.

Rubriky článku:

Mohlo by Vás zajímat

Keňská politická krize: horký leden u rovníku
Ujištění keňského nejvyššího soudu, že opakované prezidentské volby již tentokrát platí, uklidnění nepřineslo. Opozice sdružen...
ICC – Uhuru Kenyatta: 0 – 1 či 0 – 3 kontumačně?
Uhuru Kenyatta Jak jsme již dříve informovali, Mezinárodní trestní soud (ICC) v Haagu projednává ve dvou samostatných soudních...
Neúspěchy internetového hlasování (3): Německo
Rozhodnutí nizozemské vlády odstoupit od systému využívající DRE kiosky ovlivnilo i projekt internetových voleb ve Spolkové re...
Ústavní změny v Burundi: nástroj k udržení u moci?
V afrických zemích se stává pravidlem, že ústava je pokládána ze velmi flexibilní dokument, který je modifikován jen proto, ab...
Občanská válka v Jižním Súdánu: příčiny a důsledky (3. č...
Vnitropolitický konflikt z roku 2013 započal jako důsledek etnického soupeření. Nejvyšší představitelé znepřátelených skupin p...
Aktuálně: Ugandský prezident může vládnout až do roku 20...
Předpokládané se stalo skutečností. 20. prosince 2017 byl ugandským parlamentem schválen zákon, který současnému prezidentovi ...