Jižní Súdán po uzavření mírových dohod

Podepsání ARCISS, ustavení přechodné vlády

Jednání znepřátelených jihosúdánských frakcí při zprostředkovatelské misi IGAD – PLUS (rozšířený mediační mechanismus) v Addis Abebě bylo 26. 8. 2015 završeno úspěchem. Mírové dohody pod názvem Agreement on the Resolution of Conflict in South Sudan (ARCISS) byly jihosúdánským zákonodárným shromážděním schváleny již 10. 9. 2015.

V termínu do 90 dní od podepsání ARCISS má být ustavena přechodná vláda národní jednoty [1], která má zabezpečit správu země po dobu přechodného období 30 měsíců. Její hlavní úkoly [2] jsou tyto:

1. obnovit mír, bezpečnost a stabilitu v zemi; urychleně řešit situaci vnitřních vyhnanců a navrátilců; napomáhat procesu národního smíření včetně vytvoření rozpočtového mechanismu kompenzací a reparací;
2. připravovat stálou ústavu; ustavit nezávislou národní volební komisi k přípravě řádných voleb, připravit a provést sčítání lidu a majetku v období před jejich konáním; zahájit reformy v oblasti ekonomické, finanční, bezpečnosti a státní služby; připravovat decentralizaci státní správy;
3. zajišťovat hospodárnou a transparentní správu národního bohatství, obnovovat zničenou infrastrukturu a zejména napomáhat obnově životních podmínek obyvatel zasažených konfliktem;
4. spolupracovat se skupinou IGAD – PLUS v zájmu upevnění míru a stability.

Mandát současného prezidenta Salvy Kiira Mayardita a viceprezidenta Jamese Wani Iggy, stejně jako deseti guvernérů jednotlivých států potrvá po přechodné období a skončí po řádných volbách. Mírová dohoda tedy v podstatě opisuje obsah ústavního dodatku schváleného jihosúdánským parlamentem v březnu 2015.

Dle schváleného vzorce sdílení moci strana prezidenta Kiira obdrží 16 ministerských křesel, ozbrojená opozice Rieka Machara 10, menší politická uskupení další čtyři. Těchto třicet křesel bude rozděleno náhodným losováním v rámci tří klastrů – politického, ekonomického a klastru služeb [3] tak, aby žádná ze dvou hlavních politických sil nezískala převahu v některém z nich.

Plány „federalizace“ Jižního Súdánu

V říjnu t.r. vydal prezident Kiir dekret [1] č. 36/2015 směřující ke zřízení 28 federálních států na území Jižního Súdánu jako kroku k naplňování mírových dohod. Vydání dekretu a jeho urychlené přenesení na půdu Národního zákonodárného shromáždění s cílem schválení druhého ústavního dodatku přechodné ústavy je ostře kritizováno jak jihosúdánskou občanskou společností, tak i mluvčím ozbrojené opozice R. Machara. Zástupci občanské společnosti i představitelé ozbrojené opozice chápou tento proces jako vedoucí k rozkladu země na etnická území, neboť hranice „států“ (Jižní Súdán má cca 10 milionů obyvatel) mají být důsledně vedeny podél hranic jednotlivých etnik. Tato podivná federalizace bude nejen tíživým břemenem pro omezené ekonomické, sociální a lidské zdroje země, ale povede k prohloubení utrpení statisíců prostých Jihosúdánců. Začne vytyčováním hranic nových států, bude pokračovat vyvlastňováním a přesuny obyvatel, etnickými čistkami, vyvolá násilné konflikty o vlastnictví půdy a využívání komunální půdy a pastvin. Mluvčí R. Machara navrhuje, aby se země rozdělila na 21 federálních států, čímž by se obnovila teritoria bývalých koloniálních obvodů vytyčených a zdokumentovaných v roce 1956, na něž bylo obyvatelstvo zvyklé. Je však zřejmé, že ani toto dělení nemůže odstranit dominanci Dinků či naopak Nuerů v těch či oněch nově koncipovaných „státech“ a naopak podřízené postavení málopočetných dalších 62 kmenů.

Na základě mírových dohod [2] a zprávy AUCISS [3] je nyní úkolem vytvořit právní mechanismus k vyšetření a dokumentaci zločinů spáchaných v období ozbrojených střetů od prosince 2013 do současnosti. Právní odborníci navrhují následné ustavení hybridního trestního soudu (mezinárodní a kontinentální jurisdikce s využitím již existujících soudních dvorů, např. ICC a Afrického soudu pro lidská práva a práva národů [4]. V tomto ohledu o možném vývoji situace nebylo zatím v mezinárodních ani národních médiích uveřejněno nic podstatného.

Jižní Súdán členem EAC?

Po dobu ozbrojeného konfliktu následovaného váhavým přístupem k dojednávání mírových dohod se situace jihosúdánské ekonomiky nadále zhoršovala. Těžba ropy v předkrizových objemech zdaleka nebyla obnovena [5], prudce poklesla hodnota jihosúdánské libry, na vnitřním trhu nastal nedostatek pohonných hmot. V roce 2011 podala nově konstituovaná země přihlášku do EAC [6], několik týdnů před vypuknutím vnitrostátních bojů na konci roku 2013 doporučil summit hlav států EAC přihlášku ke schválení tak, aby se Jižní Súdán stal členem společenství počínaje dubnem 2014. Na pořadu dne je tedy nové schválení členství v zájmu napomáhání integrace Jižního Súdánu do ekonomických a politických struktur východní Afriky.