Snahy o sebeurčení Jižního Súdánu sahají až do roku 1955, kdy vypukla vzpoura jižanských armádních důstojníků, vedoucí k první občanské válce (1955–1972). Oběťmi masakrů civilistů na jihu země byli převážně arabsky mluvící úředníci, vojáci a učitelé. V roce 1983 vznikl nový občanský konflikt motivovaný bojem za sebeurčení národů jihu, který trval až do roku 2005. V čele povstalců stálo Súdánské lidově osvobozenecké hnutí (SPLM) v čele s plukovníkem J. Garangem, které postupně ovládlo jižní část země. Válka vyhnala z domovů více jak 4 miliony lidí, převážně zemědělců-samozásobitelů, kteří přišli o prostředky k živobytí a rozmnožili městskou chudinu či se uchýlili do táborů na území sousedících států. Celkový počet obětí na životech je odhadován nejméně na 2 miliony osob.
Nezávislost na Súdánu
Dne 9. ledna 2005 byla mezi súdánskou vládou a povstalci v Nairobi podepsána tzv. Všeobecná mírová dohoda (Comprehensive Peace Agreement). Mírovým nástrojem měly být „svobodné volby“ v severní i jižní části země. Kromě ukončení ozbrojeného násilí obsahovala smlouva mechanismy rozdělení moci a ekonomického přínosu z těžby ropy mezi sever a jih, plus rozsáhlou autonomii pro jih země.
Po 6 letech došlo k uskutečnění referenda (15. ledna 2011), jehož výsledkem byla nezávislost (přes 98 % registrovaných voličů hlasovalo pro oddělení jihu) a vyhlášení Jihosúdánské republiky dne 9. července 2011. Mírová smlouva byla výsledkem nátlaku tzv. Trojky, tj. USA, Velké Británie a Norska, a dosažena byla z důvodu naprostého vyčerpání válčících stran, nikoli ochoty ke kompromisu. Svou úlohu nepochybně sehrál zájem mezinárodních investorů o těžbu ložisek ropy, která byla objevena v průběhu ozbrojeného konfliktu.
Hospodářská situace
Jižní Súdán disponuje rozsáhlým nerostným bohatstvím a je předmětem neutuchajícího zájmu těžařských společností. Z příjmů z těžby ropy je hrazeno 98 % státního rozpočtu. Surová ropa je dodávána dvěma ropovody na sever do Súdánu ke zpracování v tamějších rafineriích. Dále se na jeho území nachází významná ložiska uranu, mramoru, slídy, zlata, diamantů, železné rudy, mědi, chromu a zinku.
Jižní Súdán je také typickou ukázkou mezinárodní válečné ekonomiky. Stovky tisíc mužů vedou boje jako jediný druh „ekonomické aktivity,“ být žoldákem je běžně považováno za zaměstnání. Navíc obrovská proliferace všech druhů zbraní a zbraňových systémů, které byly dodány z různých koutů světa, umocňuje krvavé vnitrostátní střety jednotlivých soupeřících skupin zcela bez pozornosti mezinárodního společenství. Když připočteme prosazování parciálních etnických zájmů, výsledná směs nutně vede k eskalaci násilí a rozšíření vnitrostátního konfliktu.
Pokračování příště.
Pozn. redakce: Autorem příspěvku je zahraniční spolupracovník e-politics.
