Korespondenční volba zase nebude

Zasednout k psacímu stolu, pozorně prostudovat všechny kandidátky, vybrat tu nejlepší, označit své 4 favority, lístek zalepit do obálky a odeslat poštou na náklady státu do Prahy. To je sen několika desítek tisíc Čechů, kteří bydlí, pracují či studují v zahraničí. Sen, na který si ale musí počkat. Novela volebního zákona pro volby do poslanecké sněmovny totiž žádnou pokročilou metodu odevzdání hlasu nezavádí a vše zůstává při starém. Tudíž pokud se nacházíte ve volební dny mimo území ČR, čeká vás jediná možnost, jak odvolit – a to obligátní výprava na zastupitelský úřad, který nemusí být zrovna za rohem.

Titulní obrázek ukazuje rozšíření korespondenčních voleb ve světě. Česko je modré, což nás řadí do skupiny takových států, jako je Rusko, Kazachstán, Čína či Demokratická republika Kongo.

Dnes si řekneme něco o volbách v zahraničí, probereme počty potenciálních voličů a spočítáme, jak by korespondenční volby mohly teoreticky ovlivnit výsledky letošních parlamentních voleb.

Novinka bez novinek

Staré přísloví „Když se chce, tak to jde,“ platí i pro politiky. Při schvalování nového volebního zákona jsme byli svědky bleskové akce. Původní úpravu zrušil 3. února 2021 ústavní soud (podrobnosti viz minulý článek) a do 90 dnů již prezident Zeman podepsal nový zákon. Vzhledem k obvyklému pracovnímu nasazení Parlamentu České republiky je to rychlost takřka světelná.

V poslanecké sněmovně prošla úprava hladce, když pro novelu hlasovalo 96 přítomných poslanců a pouze jeden byl proti. V senátu to měla novela o dost složitější a sedmihodinová bitva ukázala, že někteří senátoři mají se zákonem problém – právě kvůli absenci korespondenční volby. Jako největší bojovní za hlasování poštou se ukázal senátor a neúspěšný kandidát na prezidenta z roku 2018 Marek Hilšer. Ten správně poukázal na to, že někteří čeští voliči, kteří jsou dlouhodobě v zahraničí, mají neúměrně stěžený přístup k hlasování.

Česká republika na rozdíl od většiny států EU neumožňuje vzdálené odevzdání hlasu, kam mimo jiné patří i korespondenční volby. Pokud občan žije v zemi, kde je český konzulát daleko, či v zemi, kde ČR zastoupení ani nemá, pak je jeho volba neúměrně nákladná na čas i prostředky. Tito voliči prostě nevolí za stejných či srovnatelných podmínek jako ti v tuzemsku, což je ukázkový případ diskriminace. Jenže v tváří v tvář tomu, že by kvůli korespondenční volbě nemusel zákon vůbec projít a na podzim by nebylo dle čeho přepočítat hlasy na mandáty, senát nakonec expaty obětoval. Nový zákon je tak z hlediska počtu možností, jak odvolit, úplně stejný jako předchozí. Tj. můžete osobně odvolit ve svém okrsku, či v jiném okrsku s voličským průkazem a expaté v zahraničí musí využít volební místnost na zastupitelských úřadech. Poslat volební lístek poštou je pro Českou republiku stále příliš odvážná myšlenka.

Expati a jiné existence

Kolik voličů volí v zahraničí a kolik by jich mohlo být, kdybychom jim umožnili hlasovat poštou? To je poměrně složitá otázka. Z dat ČSÚ vyplývá, že v průměru volí na zastupitelských úřadech volí asi 8 000 občanů ČR, kteří tvoří necelé 2 ‰ všech odevzdaných platných hlasů (viz tabulka níže).

V posledních letech (2013 a 2017) vidíme, že počty voličů v zahraničí postupně stoupají, ale nikoliv nějak výrazně. Také vidíme, že počty hlasujících expatů jsou do jisté míry nezávislé na celkovém počtu odevzdaných hlasů. Když přijde v ČR více voličů, tak to automaticky neznamená, že přijde také více voličů v zahraničí, jak je vidět např. v letech 2010 a 2013.

No, a kolik voličů absence korespondenční volby odradí? Předpandemické odhady ministerstva vnitra říkají, že každý den je mimo území ČR 500 000 občanů. V současnosti bude číslo zhruba o 60 % nižší, jelikož pandemie omezila cestování [ČTK 2021]. Dovolme si trochu optimismu a předpokládejme, že se čísla vrátí na předpandemickou úroveň a počítejme tedy půl milionu občanů s volebním právem. Laik by řekl, že pokud je volební účast při parlamentních volbách cca 60 %, tak by se hlasování mělo zúčastnit asi 300 000 voličů, což podstatně vyšší číslo, než které pak vidíme v oficiálním zápisu. Jenže situace není tak jednoduchá.

Voliči v zahraničí tvoří specifickou skupinu, která má socioekonomický profil, a hlavně volební preference zcela odlišné od zbytku republiky (viz níže). Do zahraničí se většinou vypravují lidé mladší, bohatší, vzdělanější a lépe jazykově vybavení, než je republikový průměr. Tudíž můžeme očekávat, že volební účast by mohla být znatelně vyšší (klidně nad 80 %). Absence korespondenční volby tak opravdu může způsobovat, že odvolí pouze zlomek expatů.

Na druhou stranu teorie také mluví o tom, že lidé, kteří pobývají v zahraničí dlouhodobě, ztrácejí zájem o tuzemské problémy, a tudíž volby – jako nepříliš zajímavé klání v zemi, která byla domovem, ale teď je velmi daleko – nakonec ignorují. Každopádně absence možnosti odevzdat hlas na dálku je hlavním faktorem, proč je účast expatů natolik tristní, i když jejich socioekonomický profil absentujícím voličům neodpovídá.

Důvod, proč korespondenční volba není přípustná

Volební pravidla ovlivňují volby vždy. A nemusí jít jen o propíraný přepočet hlasů na mandáty. Stačí, že určité skupině voličů postavíte do cesty nepřiměřeně vysokou překážku – což cesta na ambasádu rozhodně je. A proč se parlament do korespondenční volby příliš nehrne? Důvodem můžou být politické preference expatů.

Tabulka níže ukazuje rozdíl mezi procenty hlasů získaných za celou ČR a procenty získanými v zahraničí v parlamentních volbách v letech 2002 až 2017. Už na první pohled je jasné, že voliči v zahraničí tíhnou v drtivé míře k pravici a liberálním uskupením. Dříve byla tahounem ODS, štafetu po roce 2010 převzala TOP 09 a dobrý výkon v zahraničí také zaznamenali Piráti.

Přesný opak vykazují strany z levého polického spektra a nové formace typu VV či hnutí ANO, které mají voliče převážně doma. To platí hlavně pro ANO (zejm. v roce 2017), ČSSD a KSČM a nejedná se o nějaké zásadní zjištění. Elektorát těchto stran se rekrutuje ze starších a méně vzdělaných skupin obyvatelstva, které jsou méně mobilní a do zahraničí jezdí méně často a ze zcela jiných důvodů než voliči pravice a liberálů. Z tohoto důvodu je pak jejich výkon v zahraničí velmi slabý. Nevyváženou podporu si vedení těchto stran samozřejmě uvědomuje a korespondenční volbu spolu s jinými možnostmi raději blokují.

Jenže situace nemusí být tak jednoznačná. Současný systém je totiž velmi selektivní. Volit jsou jen opravdu přesvědčení a uvědomělí voliči, což jsou ve velké míře voliči pravice a liberálů. Pokud bychom skutečně zavedli korespondenční volby, tak můžeme očekávat, že se poměry do jisté míry vyrovnají právě ve prospěch levicových stran a hnutí ANO. Snížení nároků by trochu vyrovnalo síly.

Jak by to dopadlo?

Znamenaly by korespondenční volby armageddon pro levici, nacionalisty a hnutí ANO? Zde můžeme směle prohlásit, že nikoliv. Síla voličů v zahraničí je totiž přeceňována a může za to mechanika českého volebního systému.

Jak část občanů ani netuší, všechny hlasy odevzdané v zahraničí se přiřazují pouze k jednomu volebnímu obvodu, který vybere losem ústřední volební komise. První tabulka ukazuje, kam hlasy lidově řečeno šly. Osud tomu tak chtěl, že od roku 2002 byly hlasy alokovány pouze do 3 krajů. Dvakrát do Jihočeského (roky 2006 a 2010) dvakrát do Středočeského (2013 a 2017) a jednou do Jihomoravského (2002). Letos los padl na Ústecký kraj. Co to způsobuje? Že hlasy ze zahraničí, kterých bude pravděpodobně cca 10 000, jsou rozmělněny v poměrně velkých krajích. Letos bude situace trochu jiná, jelikož los padl na Ústecký kraj, který je znatelně menší než ty předešlé.

A jak by korespondenční volby ovlivnily výsledky? Dovolme si trochu fabulace. Letošní parlamentní volby dopadnou tak, jak předpovídá poslední průzkum veřejného mínění od společnosti Data Collect z 26. května, kde koalice Pirátů a hnutí STAN obdržela 27 % hlasů, koalice Spolu 20,7 % hnutí ANO 19,4 %, SPD 13 % a KSČM s 6,2 %. Dále předpokládáme, že by místo očekávaných 10 000 hlasů voliči odevzdali 30krát více, tj. 300 000 hlasů. A distribuce hlasů jednotlivým stranám? Vycházíme z distribuce hlasů v zahraničí v roce 2017. Koalice počítáme jako průměr z odchylky všech jednotlivých subjektů. Výslednou distribuci však ještě o 50 % ponížíme vůči průměru, jelikož očekáváme vyšší účast voličů fandící levici či hnutí ANO, jednotlivé rozdíly se tak oproti 2017 sníží o polovinu. Zisky jednotlivých stran v zahraničí by tedy letos činily: koalice Pirátů a hnutí STAN 89 016 hlasů, koalice Spolu 105 955 hlasů, hnutí ANO 44 572, SPD 34 691 a KSČM s 25 766 hlasů. Tyto hlasy připočítáme k zisku strany v Ústeckém kraji.

A jak by volební klání roku 2021 dopadlo? Úplně stejně jako v případě bez korespondenční volby, s maximálními rozdíly +/- 2 mandáty, jak ukazuje tabulka níže.

Jak je to možné? Volební systém se totiž přizpůsobuje nárůstu počtu hlasů v jednotlivých obvodech. Normálně se v Ústeckém kraji rozděluje cca 300 000 hlasů. Když do kraje půjde dalších 300 000 hlasů ze zahraničí, vliv rozdílných politických preferencí voličů v zahraničí se logicky sníží o polovinu. Navíc je tu další efekt volebního systému. Přepočet mandátů v rámci republiky na tento strmý nárůst voličů zareaguje tak, že namísto současných 12 mandátů se v Ústí bude rozdělovat 24 křesel. A jelikož větší volební obvod znamená poměrnější volební výsledky, vliv korespondenčních voleb znovu klesne. To znamená, že by politickou mapou korespondenční volby příliš nezahýbaly. Ale vysvětlujte to Tomiu Okamurovi a jeho partě.

 

 

 

Zdroje

ČTK (2020): „Počet Čechů v zahraničí klesl o polovinu na 292 000, většina z nich v cizině pracuje nebo žije.“ In: lidovky.cz. Publik.: 20. 4. 2020 [online]

Comments

comments

Powered by Facebook Comments

Příspěvek byl publikován v rubrice alternativní formy, Česká republika, deteritorizace voleb, hlasování, korespondenční volby, ústavní změny, volby 2021, volební participace, volební rovnost, volební systém, volební účast. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.