Hlasujme z domova!
Pokud pomineme volby pomocí elektronických volebních kiosků s personalizovanými kartami, které pomáhají spíše státu s počítáním hlasů a které se příliš neliší od klasických voleb, kdy se musíte fyzicky někam dostavit, tzv. i-volby představují hlasování ze vzdáleného místa pomocí osobního počítače nebo telefonu.
Bezpečnostní aspekt takových voleb je hlavní zbraní odpůrců jejich elektronizace. Konstatování zprávy odborníků z Pentagonu při vývoji systému SERVE, který měl původně dovolit vojenskému personálu volit po internetu odkudkoliv na světě v amerických volbách, potvrdilo křehkost a napadnutelnost elektronické volby, i když je na první pohled plně funkční. Odborníci nedoporučují další investice do podobného systému, dokud nedojde ke kompletní změně architektury fungování internetu a osobních počítačů. Konkrétně americké prezidentské a celostátní volby byly označeny za nejlákavější subjekt k cyber-útoku. Zajímavostí je, že dovoleno volit e-mailem mají američtí astronauté na vesmírné stanici od roku 1997.
Převáží strach o osobní údaje?
K řešení bezpečnostních rizik by se opět hodily mobilní telefony a přes ně probíhající validace, jakou známe např. z internet bankingu. Právě u finančních institucí by se měl stát při plánování i-voleb inspirovat a leckde inspiruje tím, že přebírá technologie elektronických podpisů, bezpečnostních certifikátů nebo smart cards – osobních karet voličů. Právě identitu je třeba nějak ověřit, ale zároveň i zašifrovat, aby nedošlo k manipulacím nebo perzekuci občanů na základě jejich volby.
I přes přetrvávající rizika by i-volby jednoznačně přispěly k našemu pohodlí. Invalidům či osobám s vadami zraku by přístup k hlasování z domova či speciální software na PC usnadnily proces volby, nemluvě o našich občanech v zahraničí, kteří by se nemuseli složitě registrovat a docházet na české zastupitelské úřady. Elektronické volby by obsahovaly i nápovědu, např. kolik můžete zaškrtnout pro konkrétní volby kandidátů, minimalizujíce tak možnost propadnutí hlasu. Ekologický aspekt úspory papíru je již jen milým bonusem navíc. Současně s i-volbami by samozřejmě zůstala možnost paralelně volit v klasických volebních místnostech.
Elektronizace a internetizace voleb má advokáty hlavně v politickém táboře stran zelených (hlavně kanadská Green Party) a pirátských stran (hlavně švédští piráti). Specializované e-democracy strany již existují např. v Anglii, Skotsku, Austrálii, Švédsku nebo Maďarsku. V září 2000 spustila Evropská unie „EU CyberVote Project“, který se má zabývat rozvojem tohoto oboru a zkušební provoz byl v jeho rámci spuštěn např. ve Švédsku, Francii nebo Německu.
Průkopníci a následovníci
V oblasti e-democracy jsou nejprogresivnější Spojené státy americké. Široce skloňovaná je doktrína open governmentu, která propaguje zveřejňování co nejvíce státních podkladů a materiálů veřejnosti pro zajištění transparentnosti aktivit zastupitelů a úřadů. Iniciativa Open Act nabízí spolutvorbu smlouvy, která by měla sloužit jako alternativa k SOPA a PIPA, což podporuje i Google a Facebook, kteří předchozí smlouvy vnímaly jako omezení digitální demokracie. Tato akce navazuje na ideu tzv. open-source governance, kde podobně jako u wiki dokumentu můžete spoluvytvářet výslednou legislativu (nebo např. územní plán svého města), která pak kombinuje názory politiků a aktivistů. Takovou otevřenou názorovou platformu lze ustanovit na několika úrovních, od stranické po občanskou, ústící až do možné „wikikracie“.
Často skloňovaným termínem je také tzv. proxy demokracie, kdy by zastupitel volil podle výsledků on-line referend svých voličů. Rozměr takového principu jsme opět mohli vidět v děsivé režii české politické strany Věcí veřejné, kdy tzv. véčkaři – straníci a sympatizanti VV ovlivňovali to, jak bude hlasovat koaliční strana. VV ovšem tuto pomůcku využívaly spíše utilitárně, když se jim to hodilo či nehodilo v jejich populistické politické strategii.
Co se týče internetové volby, staly se milníkem demokratické prezidentské primárky státu Arizona v roce 2000. Odborníci, právníci i novináři jako supi kroužili kolem organizace probíhajících primárek. Žalobami upozorňovali na digital divide, který jistě znemožní rovnocennou participaci hispánské, afroamerické a indiánské menšině. Sloupkař Howard Mortman dokonce najal hackera, aby dokázal zneužitelnost voleb. Volby probíhající přes soukromý server election.com s PINy zaslanými voličům poštou a challenge-response autentizací nakonec vytřely zrak všem škarohlídům – účast se zvýšila o 500 %, mezi menšinami dokonce o 800 % oproti primárkám 1996. Objevily se sice menší problémy (staré verze internetových prohlížečů na počítačích voličů nebo některé nekompatibilní prohlížeče Macintoshe), ale vše vyvážil mediálně propagovaný obraz amerického kvadriplegika, který tak mohl poprvé bez asistence provést svou tajnou volbu. Zatímco v Arizoně byly volby interpretovány jako důkaz proveditelnosti internetových voleb v širším měřítku, v českém prostředí by přidělování PIN kódů mohlo dopadnout spíše jako zpackaná organizace při Sčítání lidu, domů a bytů 2011.
Estonsko jako funkční model?
V Estonsku disponují největším e-voting systémem v Evropské unii, který je aplikován jak v komunálních, tak parlamentních volbách. První lokální i-hlasování proběhlo v roce 2005 za účasti skoro 10 000 internetových voličů. Roku 2007 se Estonsku posléze dostalo světového prvenství ve spuštění podobného systému pro celostátní volby, kdy přes internet hlasovalo 30 000 lidí. V komunálních volbách 2009 to bylo již přes 100 000 občanů (tedy skoro 10% všech oprávněných voličů). Nárůst pokračoval parlamentními volbami 2011 se 140 000 internetových voličů (25 % všech zúčastněných).
V Estonsku byl problém jednoznačného určení identity vyřešen tím, že všichni Estonci vlastní elektronické občanky s mikročipem a PINem, pomocí které mohou volit odkudkoliv na světě jen se čtečkou karet na USB, kterou si připojí k počítači. Tyto hlasy mohou ovšem posílat pouze během několika dnů předcházejících hlavnímu volebnímu dni; v den voleb je možné svůj hlas odevzdat již jen na papíře v klasické volební místnosti. Do tohoto dne můžete navíc několikrát změnit rozhodnutí, komu dáte svůj hlas. Při aplikaci v českém prostředí by se nabízela nefér možnost měnit rozhodnutí podle průběžných volebních výsledků, neboť jsme jednou z mála zemí, kde se volí po dva dny. Novinkou posledních estonských voleb byla možnost volby přes začipovaný mobilní telefon.
Špatná reklama pro e-voting
Na rozsáhlejší filozofickou debatu by byla obava z neinformovaného a zmanipulovatelného voliče hlasujícího online, ale je zde opravdu rozdíl oproti této hrozbě v klasických volbách? I bezpečnostní rizika lze shrnout tak, že žádný sebedokonalejší systém nebude dokonale imunní vůči virům a malwaru. Původně inovativní a přínosné myšlenky bývají také snadno zneužitelné a např. zmanipulované ruské parlamentní volby 2011, kde byly poprvé použity.
