e-politics.cz

“Nejmladší stát na světě” na pokraji občanské války?

Vojáci Jižního Súdánu
Vojáci Jižního Súdánu

Pokus o převrat

16. prosince 2013 přinesly sdělovací prostředky zprávu o pokusu o státní převrat v Jižním Súdánu v noci z 15. na 16. prosince. Stalo se tak v návaznosti na společné oficiální vystoupení prezidenta S. Kiira a ministra zahraničních věcí B. M. Benjamina. O převrat se pokusilo uskupení vojáků a politiků vedené bývalým viceprezidentem dr. R. Macharem. Po nočních střetech v hlavním městě Juba prezident prohlásil, že vláda má situaci plně pod kontrolou.

Dle AFP prezident řekl: „Byl to pokus o státní převrat, (jeho iniciátoři) neuspěli a my máme nad situací kontrolu. Útočníci uprchli, pronásledujeme je“. Ministr zahraničí pro agenturu AP upřesnil, že část vojáků z armádní základny v hlavním městě zaútočila na skladiště zbraní a byla odražena.

Napětí v zemi zesílilo zejména poté, kdy 23. července loňského roku prezident Salva Kiir Mayardit odvolal dr. Rieka Machara z funkce svého zástupce – viceprezidenta. Ten sice následně oznámil, že se bude ucházet o úřad hlavy státu ve volbách v roce 2015, zjevně se však nehodlal spokojit s využitím politických prostředků.

Již téměř měsíc v zemi probíhají tvrdé boje, do rukou vzbouřenců padlo několik významných měst, např. Bor (hlavní město státu Jonglei),  Bentiu (hlavní město ropného státu Jednota). Vládní vojska se snaží vybojovat zpět kontrolu. Prudké přestřelky se odehrávaly v Jubě, a to zejména ve vládní čtvrti. Byly objeveny masové hroby obětí. Dle očitých svědků v samotném hlavním městě Jubě se část vládních armádních jednotek podílela na vraždění a loupení.

10. l. 2014 ztratili povstalci kontrolu nad hlavním městem státu Jednota Bentiu, které drželi po dobu dvou týdnů. Došlo nejen k úprku jejich jednotek, ale především k masovému útěku civilních obyvatel. V důsledku bojů již bylo přes 1000 lidí usmrceno a asi 400 000 obyvatel opustilo své domovy. 12. 1. jihosúdánský ministr ropného průmyslu jednal v Chartúmu o obnovení těžby a dodávek ropy z Bentiu a Tharjathu. 13. ledna přišla zpráva o přesunu povstalců do města Malakalu s cílem jeho obsazení (stát Horní Nil).

Předhistorie dnešního konfliktu

Od roku 1983 v tehdejším Súdánu zuřila občanská válka. V čele jižních povstalců stálo zejména Súdánské lidově osvobozenecké hnutí – SPLM v čele s plukovníkem J. Garangem.  Mírovou dohodou z roku 2005 válka oficiálně skončila. Byly v ní zabity více než 2 miliony lidí a dalších 5,5 milionu lidí bylo nuceno opustit domov.

V roce 2010 vyhrálo volby v Jižním Súdánu SPLM v čele se S. Kiirem Mayarditem. Dle mírové smlouvy z roku 2005 se 15. ledna 2011 konalo referendum, v němž 98 % registrovaných voličů podpořilo rozhodnutí o osamostatnění Jižního Súdánu. Jižní Súdán vyhlásil nezávislost 9. července 2011.

V Jižním Súdánu žije asi 10,6 mil. obyvatel až 200 různých etnik. Dinkové tvoří zhruba 40 % populace, Nuerové 20 %; obě mluví jazyky nilsko-saharské skupiny, další početná etnika jsou Kakwové, Bariové, Azandové, Šilukové, Anuakové. Dle ústavy z roku 2011 je ve vládních úřadech a na všech stupních škol užívána angličtina.

Současný president S. Kiir pochází z největší etnické skupiny Dinka, bývalý viceprezident Machar ze skupiny Nuer. Machar již na počátku 90. let minulého století vytvořil odštěpeneckou skupinu z SPLM. Jeho stoupenci v nynější armádě SPLA údajně většinou patří k Nuerům, žádný z nich není původem Dinka. V souvislosti s pokusem o převrat byli údajně zatčeni i politikové z etnika Dinka.

Vnitřní konflikt poškodil mezinárodní pověst Jižního Súdánu a umocnil vleklé problémy, s nimiž se „nejmladší stát světa“ potýká dlouhodobě.  Jde o etnické boje, vojenské provokace ze strany Súdánu, spory o příjmy z těžby a přepravy ropy, teritoriální střety, např. o oblast Abyei mezi Súdánem a Jižním Súdánem (pořádek udržují etiopské jednotky) včetně neustále odkládaného referenda, absenci elementární bezpečnosti a ochrany života a majetků občanů, fenomén vnitřního vyhnanství a masové emigrace obyvatel do sousedních států do utečeneckých táborů. Systém vnitřní správy a jednotlivé oblasti vnitřní „governance“ jsou nedostatečně vyvinuté. K tomu přistupuje negramotnost 70% obyvatel, absence lékařů a učitelů, apod.

Země naopak disponuje rozsáhlým nerostným bohatstvím a je předmětem neutuchajícího zájmu těžařských společností. Z příjmů z těžby ropy je hrazeno 98 % státního rozpočtu; je dodávána dvěma ropovody na sever do Súdánu ke zpracování v tamějších rafineriích. Jsou zde ložiska uranu, mramoru, slídy, zlata, diamantů, železné rudy, mědi, chromu, zinku.

V zemi pracuje i česká humanitární organizace Člověk v tísni, která vybudovala zdravotnické středisko zajišťující lékařskou péči a očkování ve správní oblasti Nyori, podporuje zemědělství a rybolov.

Východoafrické „bolení hlavy“

Region východní Afriky se nyní potýká s nebývalým vyostřením vnitropolitické situace v několika zemích současně: po Demokratické republice Kongo a Středoafrické republice, v podmínkách pokračující vojenské operace AMISOM v Somálsku se rýsuje nový vleklý konflikt, hrozící z politických neshod mezi dvěma křídly vládnoucí strany přerůst v občanskou válku.  Etiopie jako země předsedající Africké unii a IGAD (Intergovernmental Authority on Development, organizaci 8 východoafrických států) dává přednost politickému řešení a svolala do Addis Abeby jednání o příměří mezi oběma stranami konfliktu. Vývoj v Jižním Súdánu znepokojuje nejen sousední země (např. ohrožení ekonomických zájmů a investic keňského soukromého sektoru), ale i významné investory a odběratele súdánských surovin, především Číny, která se chce zapojit do usmiřovacího procesu. Poslední vývoj v Jižním Súdánu je varováním pro původně zamýšlené rozšíření ekonomického integračního seskupení – Východoafrického společenství (Keňa, Tanzánie, Uganda, Burundi, Rwanda) o nyní již nestabilní Jižní Súdán.

V regionu byla od počátku pouze Uganda stoupencem vojenského zásahu. Nyní bylo oficiálně zveřejněno, že již 16. prosince požádal jihosúdánský prezident svého ugandského kolegu o „přátelskou vojenskou výpomoc“. Ta byla zaměřena především na ochranu letiště v Jubě, ochranu životů a majetků občanů Ugandy, jichž je v zemi na 50 000. Vojáci chrání průjezdnost a bezpečnost na 190 km dlouhé silnici z Juby do Nimule. Uganda má v Jižním Súdánu především hospodářské zájmy, mnoho jejích občanů zde pracuje a podniká. Nestabilita v oblasti silně poškozuje její ekonomiku. Uganda též pomáhá v oblasti školství a zdravotnictví. Navíc historicky vždy podporovala boj Jihu o vznik vlastního státu.

Zprávy o ugandské intervenci přicházejí pouze ze strany ugandské vlády. 12. ledna 2014 prezident Y. Museveni jmenoval vrchním velitelem jednotek UPDF (Uganda People’s Defence Forces) v Jižním Súdánu velitele ugandské vojenské policie plk. K. Muhangu jako osobnost údajně vhodnou pro citlivou úlohu zahrnující nejen vojenské velení, ale i diplomatické a politické působení v sousední zemi. Oba státy hodlají podepsat Status of Force Agreement (SFA) jako právní základ pro působení jednotek UPDF.

Naopak představitelé armády Jižního Súdánu (SPLA) o přítomnosti ugandské formace zarytě mlčí, vědomi si pravděpodobně toho, že na ní mohou ztroskotat mírová jednání. Rebelové totiž požadují okamžitý odchod jednotek a argumentují vměšováním se sousední země do vnitřních záležitostí. Mezi oběma politiky, Macharem a Musevenim, je pravděpodobně nakupeno mnoho „hořlavého materiálu“ z minulosti. Machar byl Musevenim nařčen z jeho nynějšího tajného spojení s Chartúmem a bojem za cizí zájmy. Museveni se též vyjádřil, že v 90. letech 20. století Machar ve funkci předsedy Rady států jižního Súdánu tajně podporoval J. Konyho a jeho Boží armádu odporu (Lord´s Resistance Army – LRA) tehdy působící na území Ugandy, nyní v části Demokratické republiky Kongo a údajně i ve Středoafrické republice.

K dnešnímu dni 13. lednu 2014 dle vyjádření mluvčího vládních jednotek útočí SPLA na město Bor položené 200 kilometrů severně od Juby, které je údajně posledním hlavním městem (státu Jonglei) obsazeným vzbouřenci. Dle mluvčího IGAD byly oběma stranami formulovány podmínky, jimiž podmiňují svou ochotu podepsat příměří. Ze strany vzbouřenců jde zejména o propuštění všech zatčených účastníků pokusu o převrat vězněných v Jubě, stažení ugandských vojenských jednotek ze země, ukončení stavu nouze vyhlášeného ve státech Jednota a Jonglei.

Pozn. redakce: Autorem příspěvku je zahraniční spolupracovník e-politics.cz.

Rubriky článku:

Mohlo by Vás zajímat

Jižní Súdán: jednání nikam nevedou (aktualizováno)
Aktualizace (1. 3. 2018): Keňský list Nation přinesl v sobotu 17. 2. zprávu, že níže uvedené kolo jednání skončilo a došlo k č...
Jižní Súdán: slepá ulička aneb jak postupovat dále?
Jednání znepřátelených jihosúdánských frakcí při zprostředkovatelské misi IGAD v Addis Abebě skončilo 6. 3. 2015 krachem.  Str...
Jižní Súdán: Reálná naděje na mír?
V neděli  5. srpna 2018 byla podepsána v súdánském Chartúmu dohoda o ukončení občanské války v Jižním Súdánu, která trvá nepře...
Ústavní změny na Komorách – stejný důvod jako v Burundi?
V minulém článku jsme se zabývali Burundi. V případě komorského referenda, které proběhlo dne 30. července 2018, se dá mluvit ...
Občanská válka v Jižním Súdánu: příčiny a důsledky (závě...
Až po osmi měsících od podepsání mírové dohody ARCISS došlo k vytvoření přechodné vlády.  K 7. lednu 2016 se soupeřící strany ...
Malá analýza předvolebních slibů v Keni
Volby v srpnu 2017 se blíží a při pohledu na volební manifesty člověka napadá, že mezi sliby obou hlavních uskupení, Jubilee p...