V minulém článku jsme zrušili senát, zavedli Zemský sněm a nyní se musíme ještě vypořádat s úřadem prezidenta.
Prezident – pro většinu Čechů, Moravanů a Slezanů nejdůležitější politická osoba. Věřte nebo ne, ale většina obyvatel má tušení, kdo je v současné době hlavou státu, ale už si nemusí být tak jisti, kdo je šéfem moci výkonné. Prezident republiky je taková demokratická forma aristokracie, jelikož požívá postavení prvního nad rovnými, disponuje milostí jako nějaký středověký monarcha, a také od něj očekáváme lepší charakterové vlastnosti, než máme my sami. Každý český prezident by měl být minimálně kombinací Tomáše Garrigue Masaryka a Václava Havla.
Od roku 2013 je volen přímo, což dle zastánců přímé volby mělo prezidenta přivést mezi lidi. No, nevím, zda se to osobou Miloše Zemana povedlo tak, jak to zákonodárci původně zamýšleli. Fekální mluvou možná ano. Každopádně Čechům a Češkám se volby zalíbily a dosavadní prezidentská klání měla vysokou volební účast, takže prezident demokratickým deficitem rozhodně netrpí. V roce 2013 jsme zaznamenali v prvním kole 61,31 % oprávněných voličů a v tom druhém 59,11 %. V roce 2018 došlo k nárůstu, když v prvním kole přišlo 61,92 % a druhém dokonce 66,6 % voličů. Z toho vyplývá, že Češi mají hlavu státu rádi a kvůli ní jsou ochotní zvednout svá pozadí z gaučů.
Prezident z Ostravy
A jak přímou volbu využít v nové spolkové republice? Čím více prezidentů, tím lépe. Myšlenka je jednoduchá, jelikož jsme regionálním státem, prezident by se měl vybírat i na regionální základě. A teď jak? Třináct krajů a Praha je příliš velké množství.
Nejlépe by bylo inspirovat se délkou mandátu švýcarského prezidenta, která je jeden rok. Říkáte si, to by jako Češi chodili k volbám obrok? To by nebylo příliš úsporné, jelikož náklady na jedno volební klání se dle ministerstva vnitra pohybují okolo 445 milionů korun. Rozumnější by bylo vyčlenit oblasti, které by volili prezidenta zvlášť a jelikož ČR je složena ze 3 historických zemí, nabízí se rotující volba v jednotlivých oblastech po 2 letech. Prostě 2 roky bude zemi reprezentovat obyvatel Čech, pak Moravy, následně Slezska, a tak pořád dokola. Posílíme tím úlohu historických zemí, která dnes je naprosto opomíjená a ukonejšíme moravské nacionalisty. O slezských nacionalistech jsme zatím neslyšeli.
Volby jednou za 6 let
A jak by to fungovalo? V lednu 2023 musí proběhnout volby v Čechách. Kandidovat může pouze člověk, který plní zákonem dané povinnosti (více než 40 let, české občanství apod.) a také pouze ten, který má trvalé bydliště v oblasti historických Čech (viz obrázek výše). Na Moravě ani ve Slezsku se nevolí. Vítěz ve dvoukolové volbě získá 2letý mandát, který končí v roce 2025. Následuje Morava, stejný průběh, volby pouze na Moravě, a to včetně jejích enkláv ve Slezsku. V roce 2027 se konečně dočkají Slezané a od 2029 zase Češi.
Samozřejmě by si změna vyžádala dílčí úpravy, např. pro kandidaturu kandidát v současné době potřebuje petici s 50 tisíci podpisy. Nově by počty byly upraveny pro Čechy, Moravu a Slezsko v poměru k jejich velikosti. Např. v Čechách by kandidát potřeboval 35 000, na Moravě 30 000 a ve Slezsku pouze 10 000 podpisů, jelikož je nejmenší. A mohli bychom zrušit parlamentní nominaci poslanci (senátoři už neexistují), jelikož kandidát, který nedokáže sebrat dostatek podpisů, prostě nemá v přímé volbě co dělat.
Pozitiva jsou poměrně jasná. Rotující hlava státu zajistí soudržnost země. Je spravedlivé, že v dosavadní historii ČR byli prezidenti všichni Češi? A z toho ještě dva Pražáci (Havel a Klaus). Takto by byl prezidentem obyvatel každé jednotlivé země a mohli bychom se dočkat také prezidenta z Ostravy či Bruntálu. Rotace také znemožní uchvácení úřadu jedním člověkem na celou dekádu, což zamezí jeho suitě dělat si z Pražského hradu podnikatelský zájem. I ti nejúspěšnější kandidáti v jednotlivých zemích budou na svůj druhý mandát muset 4 roky počkat. Tudíž se byznysové vztahy mezi prezidentem a podnikateli každé dva roky rozbijí. To není špatné, že? Takový model by navíc podporoval konsenzus, obrousil tření mezi pragocentrickými tendencemi národní politiky a regionální reprezentací. Rovněž bychom posílil povědomí občanů o tom, v jaké historické zemi České republiky vlastně žijí. Navíc se poté můžeme chlubit něčím, co sousedé opravdu nemají.
Z negativ můžeme jmenovat neukotvenost hlavy státu. A největším problémem by byla schopnost jednotlivých zemí vygenerovat kandidáty a tady se bavíme hlavně o malinkém Slezsku. Otázka, zda Slezsko bude schopno postavit 10 velmi silných osobností, je velkou neznámou. Je pravděpodobné, že slezské volby by do jisté míry byly soupeřením pár velkých měst a velkou výhodu by měli Ostraváci. Na druhou stranu by nedostatek zvučných jmen mohlo povzbudit obyvatele Čech či Moravy, aby se do Slezska přestěhovali alespoň na dobu kandidatury a o úřad se ucházeli jako přespolní či jako političtí turisté. Otázkou je, zda by je ti chachaři vůbec vzali mezi sebe.
Z návrhu je vidět, že český regionalismus má svá pozitiva a s postupujícím „zarůstání“ krajů do české politiky bude tato otázka stále důležitější. Pokud budeme chtít nabídnout alternativu k současnému politickému systému a prezentovat návrh, který ctí regionální rozdíly i historický původ českých zemí, máme do diskuze nabito.
