Parlamentní volby se pomalu blíží. Krom voličů ale do svátku demokracie zasáhnou chyby volebních komisí, podvody a pravděpodobně také voliči hlasující více než jednou. Nemožné? Ale kdež! Poděkujte státu za středověkou volební infrastrukturu.
Volby pod drobnohledem
Začněme od začátku. Zaprvé musíme říci, že český volební systém je poměrně bezpečný a konečné výsledky je těžké ovlivnit. Z části je to dáno jeho robustním nastavením, kdy stát zřizuje vysoký počet okrsků (14 873 v roce 2013), kde v každém sedí minimálně 4-5 lidí. Navíc strana, která kandiduje do parlamentu v daném obvodu, může do každé okrskové delegovat svého člena. Jak uznáte, takové obrovské množství lidí (stovky tisíc) je takřka nemožné ovlivnit či uplatit, aby zisky mandátů v jednotlivých krajích dopadly jinak, než si voliči původně přáli. Tudy cesta nevede.
Lidé nejsou stroje
Chyby ve sčítání se reálně dějí a ČR není výjimkou. Výzkumy ukazují [Ansolabehere, Reeves 2004], že lidé sčítající volební lístky chybují zhruba v 1 % případů, kdy započítají hlas jiné straně či označí správně upravený hlas jako neplatný. Pokud v roce 2013 bylo odevzdáno cca 5 000 000 hlasů, znamená to, že zhruba 50 000 hlasů bylo započítáno špatně. Navíc zmiňovaný výzkum pochází s USA, kde je používán velmi jednoduchý většinový volební systém. V tuzemském případě tak můžeme očekávat, že větší složitost sčítání (více kandidujících, preferenční hlasy) zvyšuje procento špatně započítaných hlasů. Připočtěme únavu z pátečního bdění (volební místnosti mají otevřeno do 22:00) a bezbřehou nudu, kterou členové volebních komisí při výkonu funkce zažívají a počet špatně započítaných hlasů může výrazně stoupat.
Nekalosti mezi námi
Krom pochopitelných lidských chyb se objevují i případy, kdy členové volební komise manipulují s volebními výsledky vědomě. Počet takových případů je málo, jelikož se na něm musí domluvit celá komise, což je naštěstí nepravděpodobné. Za příklad může sloužit obec Tavíkovice, kde se sčítáním v roce 2014 zabýval Krajský soud v Brně, ale podezření z manipulací se neprokázalo. Pokud přeci jen existují podvodné volební komise, jejich vliv na konečné výsledky voleb bude mizivý, což je dobře.
Achillova pata
Ačkoliv dosud byl systém k podvodům odolný, existuje prostředek, jak všechny tyto bezpečností prvky obejít a „legálně“ hlasovat vícekrát. Tento nástroj se jmenuje voličský průkaz.
Voličský průkaz je jedinou možností, jak volit mimo okrsek trvalého bydliště v České republice. Jelikož náš stát dlí ve volebním středověku, nemůžeme hlasovat na dálku (internetové volby, korespondenční volby, volby v zastoupení apod.). Lidé, kteří nebudou v den voleb doma (čti v trvalém bydlišti), jinou možnost ani nemají.
Průkaz je ručně vyplněný papír bez jakýkoliv ochranných prvků (když nepočítám číslo v levém rohu dole – viz obrázek), se kterým volič může přijít do jakéhokoliv okrsku a zde odvolit. Do této doby je vše v pořádku.
Problém je v samotném systému. Okrsková komise voliči průkaz sice odebere, aby zabránila dalšímu použití, ale pro průměrného občana 21. století není problém vyrobit množství identických kopií. Když volič přijde do volební místnosti a nevzbudí podezření (proč taky), odevzdá voličský průkaz, odvolí a jde do dalšího okrsku, kde udělá to samé. Předseda komise nemá jinou možnost, než voliče zapsat, a kvůli neexistenci elektronického seznamu voličů (ano, v roce 2017) tak není možné zjistit, zda dotyčný už nevolil někde jinde.
Mezi námi poctivými bude ve dnech 20. a 21. října i množství takových, jejichž hlas bude mít násobně vyšší váhu. Počet multivoličů nemůžeme znát, ale pokud bude spáchání volebního podvodu natolik jednoduché jako dnes, takových filutů bude nepochybně přibývat. Celkové výsledky to příliš neovlivní, ale pachuť po volbách určitě zůstane.
Česká republiko, děkujeme.
PS: Oblíbené české řešení: „Když to nefunguje, tak to zrušíme,“ nepomůže. Spíš bychom se měli konečně vážně pobavit o internetových volbách.
PPS: Zde je popsaný přesný postup, jak lze kopie voličských průkazů získat. Návod je psán nadneseným tónem a týká se voleb do krajských zastupitelstev, ale to nemění nic na závažnosti bezpečnostní díry.
Zdroj:
Ansolabehere, S., Reeves, A. (2004): „Using Recounts to Measure the Accurancy of Vote Tabulations: Evidence from New Hampshire Elections 1946-2002.“ Caltech/MIT Voting Technology Project [online].
