e-politics.cz

Elektronizace české státní správy: problém v samém počátku

JB3f50c2_109

Implementace e-governmentu je kriticky závislá na nastavení jednotlivých projektů, které svou konečnou podobu nabývají v okamžiku zadání veřejné zakázky. Proto chceme-li fundovaně odpovědět na otázku, jak si vlastně stojí český e-government vůči ostatním státům EU, musíme jít až na samé jádro problému a tím je prostředí k zadávání veřejných zakázek v ČR a míra korupce s tím spojená.

Alarmující zjištění

Skepse české veřejnosti vůči velkým IT zakázkám není úplně neopodstatněná.  Stačí si připomenout peripetie okolo nového registru vozidel, či výběrová řízení na Ministerstvu pro místní rozvoj. Kvalitu české státní správy hodnotí např. pracovní dokument Evropské komise „Zpráva o České republice 2015“. Alarmující zjištění je, že ČR zaostává oproti průměru EU v 6 ze 7 hlavních indikátorů Světové banky, jimiž jsou: hlas a odpovědnost, politická stabilita a neexistence násilí či terorismu, efektivnost státní správy, regulační kvantita, právní stát a kontrola korupce (viz graf níže[1]).

graf

Zaměřme se na dva nejdůležitější ukazatele, které ovlivňují zakázky českého e-governmentu: efektivnost státní správy a korupční prostředí. Zpráva přímo uvádí: „…ačkoli Česká republika zlepšila své hodnocení týkající se ukazatelů „kvality institucí“, toto zlepšení vychází z velmi nízké úrovně některých dílčích ukazatelů a „přetrvávají vážné obavy ohledně korupce a nepřípustného ovlivňování“, přičemž důvěra veřejnosti v politiky je hodnocena jako „extrémně nízká“.[2] Nedostatečná výkonnost státní správy tak nejenže negativně ovlivňuje tržní prostředí, navíc nemá schopnosti ani vůli připravit a vést smysluplný projekt elektronizace. Míra korupce je ve srovnání s průměrem EU takřka dvojnásobná a její potírání se národním orgánům zatím nedaří i přes vytvoření nového akčního plánu proti korupci z listopadu 2014.

Veřejné zakázky po africku

Slabá a nevýkonná státní práva a korupční prostředí se nutně odráží v „kultuře“ zadávání veřejných zakázek. Česká republika je v současnosti zemí, ve které je použití netransparentních přístupů zdaleka nejvyšší. Například v roce 2013 15 % všech „veřejných“ zakázek bylo zadáno neveřejně (oficiálně nazýváno jednací řízení bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení) a u celé poloviny těchto zakázek se zadavatel ani nesnažil neveřejné vyhlášení odůvodnit.[3] Kontrola postupů jednotlivých zadavatelů je velmi obtížná, jelikož zadavatel hospodařící s veřejnými prostředky nemusí zadání nahlašovat nadřízenému orgánu.

Zde se dostáváme k českému začarovanému kruhu. Jelikož neexistuje oficiální platforma, kudy by muselo znění zakázek projít, není možné jejich nastavení a průběh efektivně kontrolovat. Ke kontrole by musel vzniknout propojený systém, kterým však ČR nedisponuje. K vytvoření tohoto systému není politická vůle (možné problémy s implementací a předražení) ani personální prostředky (současný systém je sice netransparentní, ale také je téměř zadarmo).

Řešení?

Ačkoliv uklidit Augiášův chlév uměl jen Heraklés, je tu několik postupů, jak alespoň zmírnit aktuální chaotickou situaci. Prvním okruhem opatření vůči zakázkám je sjednocení kritérií. V ČR nejčastěji vyhrává nabídka v nejnižší cenou, což je v EU raritou (82 % případů oproti průměru EU 56 %)[4]. Nedostatečná pozornost, která je věnována kvalitě a efektivitě, může vyvolat riziko cenově podhodnocených nabídek, které vyžadují několik změn smluv, aby projekt mohl být vůbec dokončen. Zkrátka nejnižší cena neznamená nejlepší nabídku.

Za druhé: stabilizovat právní prostředí a počet norem regulující veřejné zakázky, jelikož od roku 2006 dodnes můžeme napočítat úctyhodných 22 novel.[5] Tato legislativní smršť narušuje stabilitu rámce pro zadávání veřejných zakázek. Navíc parlament schválil další technickou změnu zákona o veřejných zakázkách, jejímž cílem je (zase) odstranit hlavní nedostatky.

A za třetí: stále chybí odpovídající pokyny a dohled nad veřejnými nabídkovými řízeními vůči zadávajícím subjektům. Ministerstvo pro místní rozvoj šíří informace a poskytuje zadavatelům odbornou pomoc, zejména v oblastech rozšíření počtu výběrových kritérií kromě kritéria nejnižší ceny, umožnění řízení na základě jediné nabídky a urychlení odvolacích řízení a omezení překročení nákladů. Tato osvěta však není koordinovaná a působí spíše jako hašení aktuálních problémů. Bez těchto bazálních změn se nedočkáme ani efektivní správy, ani fungujícího e-governmentu ještě v tomto století.



[1] Evropská komise (2015): Pracovní dokument útvarů Komise: KOMISE Zpráva o České republice 2015. Brusel: 26.2.2015 SWD(2015) 23 final. Dostupné on-line, s. 25.

[2] Ibid. s. 25-26.

[3] Ibid. s. 26.

[4] Ibid.

[5] Ibid.

Rubriky článku:

Mohlo by Vás zajímat

České ústavní rodeo
V historii se toho třetího února příliš nestalo. Toho dne roku 1721 se narodil pruský generál Friedrich Wilhelm von Seydlitz a...
Den, kdy to všechno začalo
Ačkoliv si to většina občanů ČR neuvědomuje, pondělí 12. března 2012 bylo pro českou parlamentní demokracii zásadním zlomem. V...
České korespondenční volby na obzoru
Po dlouhých deseti letech přichází návrh zákona č. 676/0, který voličům v zahraničí dává naději, že za několik let budou moci ...
Kuberových 10 procent
Předseda senátu Jaroslav Kubera se v rozhovoru pro Lidové noviny vyslovil pro 10% uzavírací klauzuli v parlamentních volbách. ...
Korespondenční volba zase nebude
Zasednout k psacímu stolu, pozorně prostudovat všechny kandidátky, vybrat tu nejlepší, označit své 4 favority, lístek zalepit ...
Koalice Pirátů a hnutí STAN: Je opravdu třeba?
Předvolební koalice nemají v české politice dobrou pověst. Stačí si vzpomenout na Čtyřkoalici, tedy spojení KDU-ČSL, Unie svob...